Projekt X - úvod

20. srpna 2013 v 20:02 | Jamie |  Ostatní povídky
Takže..Nečekám, že budete schovívaví. Doufám, že to aspoň ohvězdičkujete ;) Další díly budou co nejdříve.

Byl pozdní říjen. Den byl takový...Takový pošmourný, řekla bych. Procházela jsem parkem, aby jsem se včas dostala na svou další hodinu. Přemýšlela jsem o tom, proč nejsem tolik společenský typ na to, abych se bez problému začlenila do kolektivu ve třídě. Lidé mi často říkájí, že jsem docela empatická. Tak pak nevím, v čem je problém. Abych řekla pravdu, nejsem jen tak "obyčejná".

Ale o tom až za chvíli. Běžím, protože opravdu už nemám čas. To se mi stane pokaždé, když přemýšlím o svém životě, nebo skoro pokaždé i o životě ostatních. Proběhnu hlavními dveřmia spěšně si vezmu potřebné věci ze své skřínky a učebnice, které dnes budu potřebovat. "Sakra...!" Zaklela jsem a spěchala do své učebny. Ještě, že je v přízemí. Rozrazila jsem dveře a v tu chvíli se na mě upřelo nesčetně párů očí. Ztuhla jsem. Učitel začal svůj výklad na mě: " Slečno Raven, tohle je už po třetí co jste nedorazila na výuku včas, domnívám se...bla bla bla....Nebo navrhuji...bla bla...byla postrestána poznámkou." Usadila jsem se do své lavice, vzadu ve třídě, a kývla na souhlas, že poslouchám, ale ve skutečnosti mi to bylo jedno. Spíš jsem se bála toho, že budu mít velký problém u Storm. Učitel začal svůj výklad o druhé světové válce a já byla myšlenkami zase pryč ze třídy. Hodiny ubíhaly, a tak nastal čas na oběd. Jako vždy jsem usedla venku ke stolu a pustila jsem se do sendviče, který jsem si stihla připravit, než jsem vyšla z domu.(Další důvod proč chodím pozdě.) Najednou jsem si jedním okem povšimla, že k mému stolu míří Bobby. Ale ne! Už zase...Ten kluk se mi tolik snaží vetřít do přízně. Nebyl by špatný, ale je to takový ten typ kluka, co se na vás snaží dělat "svůdné obličeje" a je tak trochu perverzní namísto toho, aby byl vtipný. Lehce rukou a npřístupným výrazem mu naznačím, že dnes na něj opravdu nemám náladu. Otočí se a zmízí, ale ještě než to udělá, pošle mi vzduchem pusu. Ořesu se a sendvič radši zahodím do koše. Přešla mě chuť... Loudám se zpět k domu. Mám to docela kousek. Ale měla bych radši přidat, pokud nechci potkat Storm včas se dostavit na svou odpolední hodinu. Ach ano! Můj oblíbený Institut pro nadanou mládež profesora Charlese Xaviera. Tady jsem mnohem radši než ve škole, kde se účím normálním předmětům. Zde se pilují moje schopnosti. Každý tu nějaké má...Tak například Bobby/Iceman...Ano, ten je opravdu všude. Má schopnost zmrazit cokoliv ostatní na co šáhne, myslím, že snad i sebe. Co bych za to dala! Nebo Storm. Její pravé jméno zatím neznám. Ta ovládá počasí. To mi přijde jako super! A v neposlední řadě také já. Dokážu dočasně získat schopnosti někoho jiného. Kromě toho získávám i jeho vzpomínky a pocity, což je ta horší část. Je mi 16, a tak ještě plně nedovedu svoje schopnosti ovládat. A tomu mě učí právě tady. Mimo to zde také bydlím. Jsem zapojena do Projektu X, tudíž vám nejspíš došlo, že jsem mutant. Jmenuji se Anna Raven a zvykněte si na to, že můj život bude všechno, jen ne obyčejný...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Christine Träumer Christine Träumer | E-mail | Web | 22. srpna 2013 v 16:09 | Reagovat

Ahoj, na blogu jsem dneska rozeběhla další soutěž, tentokrát pisatelskou, kde můžeš ukázat svůj talent :-) Budu ráda, když se zapojíš :-)
http://ich-bin-traumer.blog.cz/1308/pisatelska-soutez-informace-a-zadani

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama