Orca (1.díl)

17. září 2013 v 19:56 | Lusmin |  Ostatní povídky
Ahoj všichni :)) Jelikož se zbytek adminek nijak nemá k tomu napsat další povídku (nebo jí sem aspoň dát :D), jsem tu s jednou já, aspoň na vyplnění času. ^^ Snad se bude aspoň trochu líbit. :) Více v c.č.




Malá Charlotte se nechala táhnout za ruku otce a měla co dělat aby mu stačila. Její malé nožky na prašné cestě pomalu utíkaly, ale tomu nepřikládal její tatínek moc velkou pozornost. Odbočili do ještě prašnější ulice a naskytl se jim pohled na velkou budovu, před kterou se rozprostíral obří bazén, obehnán plexisklem. Otec malé holčičky si toho nevšímal a dál táhl dcerku za ruku směrem k domovu. Charlotte byla vždycky tímhle místem okouzlená, i když naprosto nevěděla co je to za místo. Zastavila se a ruka jí vyklouzla z tatínkova sevření. Omámeně hleděla směrem k bazénu a přes zamlžené a vysoké plexisklo se snažila něco zahlédnout. V červených zašpiněných šatičkách, v čelence s beruškou a krátkými kudrnatými vlásky vypadala opravdu roztomile. Tváře měla celé červené od rychlého pochodu. Svůj pohled dál upínala na zvláštní místo před sebou.
"Lottie, pospěš si!"
Zaslechla hluboký hlas před sebou a pomalu se konečně odhodlala doběhnout tatínka. Ten jí opět chytl za ruku a pokračovali dál. Charlotte nikdy neměla odvahu zeptat se, co to je. Teda, zeptala se jen jednou. Maminka jí odbyla s tím, že to není nic pro ní a že by to stejně nepochopila. O chvíli později už jí otec popohnal dvířkami na malý dvorek a dál až do domu. Charlotte se, nehledě na svého otce, rozběhla nahoru po schodech, pozdravila maminku a šla si bezstarostně hrát do svého pokoje, jako kdyby žádný bazén, co jí ještě před chvíli tolik zajímal, neexistoval.

O pár let později
Zazvonil budík. Charlotte se protáhla a dlouze si zívla. Rozespale zamrkala a upřela pohled před sebe do velkého zrcadla. Byla rozcuchaná a rozhodně nevypadala nijak zdravě- i když se ani nijak nedivila. Něco si pro sebe zamumlala a hodila jeden z polštářů ze své velké postele na svůj odraz. Velká, prosklená okna pouštěla do pokoje tolik světla a slunečních paprsků, že by Charlotte neusnula, ani kdyby se sebevíc snažila. Odfrkla si a dvěma skoky byla pod oknem a sedla si na parapet. Pohled se jí zabodl na velké zařízení s bazénem a mírně se zamračila. Obejmula polštářek, který byl nejblíž, a se zamyšleným pohledem zkoumala krajinu, na kterou měla výhled.
"Lottie! Vstávej!" Ozvalo se z kuchyně a s tím se do pokoje nahrnula úžasná vůně.
"Vždyť už jdu!" křikla trochu mrzutě Charlotte, nechala polštářek polštářkem a vydala se do kuchyně. Sedla si na sedačku a rozespale zabodla pohled do ovesné kaše, co se na ní trochu nepřirozeně usmívala- roztékalo se jí oko.
"Jez! Nebo ti to vystydne!" napomenula jí mamka. "Koukni, jak na tobě vlaje to pyžamo." řekla a s tím Charlotte nadzvedla ruku, na které vlál rukáv jako nějaký prapor.
"Já nějak nevím... Nebude to tím, že to pyžamo je XL?" zeptala se otráveně Charlotte a maminka jí zpražila přísným pohledem, aby jí přinutila aspoň něco jíst. V tu chvíli se odněkud vyřítil táta v obleku.
"Mějte se tu. Lottie sněz něco!" řekl jen, když uviděl zamračený pohled dcery, zírajíc na kaši. Charlotte jen něco zamumlala a mávla rukou.
"Já po ránu nemám hlad!" odsekla a začala se rýpat lžící v snídani.
Otec její poznámku ignoroval a radši jí vlepil pusu na hlavu.
"Půjdeš se mnou princezno?" zeptal se, i když nejspíš už tušil odpověď. Charlotte jen zavrtěla hlavou a už se konečně pustila do snídaně. S plnou pusou ještě zamumlala něco jako pozdrav, než se táta vypařil. Maminka popíjela kafe a četla si knížku.
"Lottie? Dojdeš mi prosím nakoupit?" zeptala se mamka, se stále zabodnutým pohledem do knížky.
"Hmmm." zamumlala Charlotte. "Jdu se převléct a vyrazím. Peníze dostanu?" zeptala se s mírným úsměvem co se oddalovalo ráno a blížil oběd.
"Dá ti je Mary." řekla jen bez zájmu.
Charlotte jen tiše přikývla a šla se převléci do svého pokoje. Vytáhla ze skříně, která se rozprostírala přes celou jednu stěnu džíny a staré šedivé triko, co nosila jako malá na spaní. Své špinavě blonďaté vlasy si svázala do drdolu, protože už nemínila ztrácet čas. Hrozilo totiž, že jí zavřou v obchodě a rozhodně nechtěla riskovat rozzuřenou maminku, že nemá z čeho uvařit oběd. Charlotte už jen popadla mikinu ze židle a rozběhla se po schodech do přízemí.
"Mary?" křikla na celý barák a už by pro jistotu zakřičela znovu, když se odněkud vynořila služebná.
"Ano, slečno Charlotte?" zeptala se Mary spíš s nuceným úsměvem.

"Peníze, prosím!" zakřenila se Charlotte tak děsivým úsměvem, že by se snad i mrtvý lekl. Nálada se jí od rána značně zlepšila, a když si to vykračovala ulicí, vesele mávala nákupní taškou s úsměvem od ucha k uchu. V ten moment, kdy dorazila k začátku zařízení, podivila se. Celá ztuhla, ani nevěděla proč. V té budově s bazénem se něco dělo! Tohle bylo poprvé, co Charlotte viděla nějaké osoby pohybovat se tam. Pomalu se přikradla k zapatlanému, špínou zmazanému plexisklu, postavila se na špičky a nahlédla dovnitř. Nějací pracovníci v zelených uniformách čistili bazén. Charlotte se odtáhla a pokrčila rameny. Určitě to nebude nic důležitého- navíc, do toho jí nic není. Odfrkla si a pokračovala dál v cestě.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama