Sasusaku II.

23. listopadu 2013 v 13:07 | Tessie.chan |  Naruto povídky
Zdravím všechny, kteří mají zájem si přečíst mojí povídku a předem se omlouvám, že nebude tak dlouhá jako první díl Zamračený
Nebyl nápad, nebyl čas a ani nálada, ale něco jsem zplácala dohromadey, takže tady to je...


Má pravdu, pomyslela si Sakura když vcházela hlavní bránou do vesnice, jsem k ničemu... Se skloněnou hlavou bloudila ulicemi Konohy jako tělo bez duše, když v tom upoutala její pozornost mladá dvojce, stojící ruku v ruce před
Koutkem oka zahlédla dívku přibližně vlastního věku, jak kráčí ruku v ruce s chlapcem, smějí se spolu a jejich největším problémem je, kam si zajdou na večeři. Kéž bych mohla žít tak jako oni. Ninjů má vesnice přece dost a o jednoho neschopného míň nebo víc, na tom už přece nezáleží.

Ponořená do svých myšlenek procházela jednou ulicí za druhou, kam jí jenom nohy nesly. Jsem jenom přítěž. Jenom koule na noze, kterou musí vláčet za sebou. Jsem ta, co je stahuje ke dnu.
Až když utichly hlasy vesničanů, odlepila pohled od špiček svých bot. Už nebyla v rušných ulicích Listové. Ocitla se přímo před vchodem do akademie. Ale nebyla tam tak sama, jak si myslela.


Mezitím

Se shurikenem v ruce, ponořený hluboko v moři svých myšlenek, mířil zpátky do Listové. Pořád musel myslet na ten zvláštní pocit, když viděl růžovlásku plakat. Chtěl se jí omluvit, chtěl jí otřít slzy a hlavně ji chtěl vidět zase se usmívat. Ale hned co si uvědomil, nad čím přemýšlí, zahnal všechny ty představy pryč, a místo na dívku, myslel raději na další misi, která je čeká. Kakashi jim neprozradil moc informací. Sdělil jim pouze, že opustí vesnici na několik dní a že to bude jedna z těžších misí, při které bude nebezpečí čekat na každém kroku.
Budu ji zase musit chránit, došlo mu, ale místo jeho obvyklého protočení očí v sloup se usmál a další myšlenky věnoval růžovlasé dívce. Procházel po cestě a slunce se pomalu sklánělo za obzor.
Konečně přišel do vesnice, ale ještě nechtěl jít domů, a tak se jenom potuloval sem a tam a snažil se vyhnat myšlenky na Sakuru z hlavy. A když už se mu to konečně podařilo, zjistil, že zírá rovnou na její dlouhé,( určitě hebké, napadlo ho v tu chvíli), růžové vlasy. Co nejrychleji a nejtišeji se schoval za strom s houpačkou visící kousek od vchodu do akademie a pozoroval dívku. Stála zády k němu a ani se nehnula. Chtěl bych jí vidět do obličeje... Na co asi myslí?

Sakura...



NE! Rozeznělo se uvnitř Sakuřiny hlavy a ona sebou nepatrně škubla. Přece to teď všechno jen tak nezahodíš! Došly jsme už tak daleko, jsme v týmu se Sasukem-kun a nejsme tak slabé, jak si všichni myslí! Vzdaly jsme to sice už mockrát, ale to neznamená, že to uděláme i příště. Už nikdy víc nebudeme plakat, už nebudeme slabé, už si nenecháme ubližovat a nikdo nás už nikdy nebude muset zachraňovat! Sakura naslouchala svému vlastnímu hlasu, chvíli na to poraženě sklopila hlavu a konečně jí došlo, že je to pravda. Že promrhala už tolik příležitostí a že s tím musí něco udělat, hned teď.
Tak všem ukaž, že to ještě nevzdáváme, ŠANNAROOO!!!!!!!!!!!!!!!
A ještě než dozněla ozvěna uvnitř její hlavy, vztek prostoupil každou část jejího těla se, sevřela pěsti a plná odhodlání se rozběhla kupředu, nechávajíc zmateného černovláska za sebou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ainokio Ainokio | Web | 10. února 2014 v 15:12 | Reagovat

Ňuňu:33^^ Sasuke se nám zamiloval♥:D n.n

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama