Monogatari II.

12. února 2014 v 21:03 | Tessie.chan |  Naruto povídky
Je tu pokračování Monogatari tak doufám, že se bude líbit :) A děkuju moc za komentář. Je to můj první opravdový koment, tak jsem z toho nadšená a už se těším až (jestli XD ) mi sem přibyde další. A hvězdičky se samozřejmě taky počítají :D
Ať se vám líbí, užijte si čtení :)

"Sasuke?!" překvapeně vyjekla Hinata. "Já to věděla! Že tobě se líbí už delší dobu, viď?"
Sakura jenom mlčky přikývla, stále víc a víc červená.
"Jéééé," pískala tmavovláska a začala hopsat na chodníku kolem kamarádky, "Sakura a Sasuke. Sakura a Sasuke...." začala skákat do vzduchu a prozpěvovat jako malá holka.
"Ne tak nahlas, někdo tě uslyší! " zkoušela ji zacpat rukou pusu, ale Hinata se nedala. Přestala sice poskakovat ale dál se smála "Tak moc by vám to spolu slušelo" rozplývala se "Byli by ste dokonalej pár."
"To těžko," povzdychla si Saky, "Jak by mohl mít někdo jako je on zájem o holku jako já.Vždyť jsem pro něj vzduch"
"Tak to si nemyslím" nepřestávala svítit jako sluníčko ani se usmívat, "Na vzduch by přece nečekal jen tak čtvrt hodiny před obchoďákem"


"Cože ?" vydechla zmateně Sakura. On čekal na mě? Proč?
Hned jak se vzpamatovala, začala chrlit jednu otázku za druhou: "Proč? Co mi chtěl? Co ti vůbec říkal? A -"
"Počkej, počkej" smála se Hinata "pěkně popořadě. A taky by sme si mohli jít někam sednout, namísto blokování chodníku"
"Jo, to asi bude lepší" rozhlédla se růžovláska kolem sebe na davy lidí, kteří se jim museli vyhýbat kdykoliv se chtěli dostat do obchodu.

Vešly společně do obrovského a moderního obchodního centra, našly první kavárnu a zabraly si stolek úplně v rohu. Byla to malá útulná místnost sladěná do červené barvy se stoly po čtyřech a s pohodlnými koženými křesly.
"Tady jsem ještě nebyla, je to tu hezký" poznamenala Hinata, když si sundavala kabát a rozhlížela se po obrazech na zdech. Její kamarádku to ale očividně nezajímalo, protože nenechlala Hinatu ani sednout a začala na ní doléhat s otázkami o Sasukem.
"Tak už mluv Hin" třásla se nedočkavostí Sakura.
"Dobře, dobře" rozesmála se a vyhověla kamarádce, "Takže, čekala jsem před vchodem už od čtvrt, kdyby si náhodou přijela dřív a zrovna když jsem ti chtěla napsat, tak-"
"Dobrý večer" vstoupil jí do vyprávění cizí mužský hlas.
Ach jo, já se snad nikdy nedočkám, zoufala si Sakura a s vražedným pohledem zvedla hlavu, aby spatřila onoho narušitele. Byl to poměrně vysoký mladík, mohl být jen o něco starší než ona sama, červené vlasy měl nakrátko ostříhané a byl oblečený v číšnické uniformě se jmenovkou, na níž stálo tiskacím písmem: SASORI. Jakmile zachitil její pohled, tvář mu rozjasnil úsměv a v kaštanově hnědých očích se zablýsklo. Naprosto jej uchvátila, ale očividně neměla zájem. Sklopila pohled a věnovala se pročítání nápojového lístku.
"Co to bude?" zeptal se mile, ale už ne tak vesele.
"Já si dám cafe latté s extra pěnou" objednala si Hinata "Co ty Saky?"
"Dám si mandlovou horkou čokoládu s mlékem navíc prosím." řekla po chvilce rozmýšlení ale neodvrátila pohled od menu.
"Dobře, hned to bude" zapsal si objednávku, otočil se a po chvíli zmizel za pultem.
"Tak pokračuj Hin" Pobídla Sakura kamarádku když se pořád neměla k vyprávění.
"No, jak jsem říkala. Chtěla jsem ti napsat a z ničeho nic se tam objevil, pozdravil mě a nějak jsme se dali do řeči. On se zeptal, jestli na někoho čekám, a já že na tebe. A když to slyšel, začal se na tebe ptát. Nejdřív to bylo jenom jako v kolik přijdeš a tak, ale pak se zeptal, jestli máš nějakýho kluka, protože prý není možný, aby taková holka jako ty s nikým nechodila" zachichotala se Hinata a dala si ruce před pusu, zatímco její kamarádka pomalu červenala.
Tohle že říkal? zůstala zmateně koulat před sebe,"A cos mu řekla?" šeptala skoro bez dechu.
"Řekla jsem mu, že nikoho nemáš, jak jinak" zasmála se " A víš co potom udělal?"
"Co udělal?"
"Usmál se!" prozradila Hinata, protože jí nedokázala napínat moc dlouho, při pohledu na její nedočkavý obličej .
"A pak?" Vyzvídala dál Sakura.
"Pak sme si už jenom chvíli povídali o škole a on říkal že má sraz s klukama a že už musí jít, to je všechno."
Takže on se o mě zajímal? O ? nemohla stále uvěřit. Znamená to, že bych u něj měla šanci? Možná že měla Hin pravdu a slušelo by nám to spolu. Rozplývala se nad představou Sasukeho, který se s ní vede za ruku a všechny ostatní holky jí ho závidí. Ach Sasuke...
Z myšlenek jí vytrhlo až zacinkání skla, když číšník položil na stůl skleničku latté a a před ní postavil černý hrneček s čokoladou, ze které se ještě stoupila horká pára.
"Tady to je," oznámil jim se stále stejným milým úsměvem, "Přeji dobrou chuť" Ještě jednou věnoval pohled dívce s růžovými vlasy, než od stolu zmizel.
"Ty se máš Saky," vydechla Hinata a usrkla pěnu ze svého pití, "taky bych chtěla aby se o mě kluci takhle zajímali"
"Co? Jak to myslíš Hin?" nechápala "Vždyť jsem jenom nudná šprtka s jedinou kamarádkou" zasmála se. " A navíc jsi to byla vždycky ty, kdo byl ve středu pozornosti. Já nikdy nebyla ta hezká ani populární," vrátila se ve vzpomínkách na základní školu" Jenom jsem se přátelila s tebou a díky tomu znali ostatní moje jméno"
"To už dávno není pravda" usmála se smutně její kamarádka, "V poslední době se toho hodně změnilo. Už nejsme jako jsme bývali. Když spolu jdeme po chodbě, kluci na tobě můžou oči nechat, zatímco já nejsem vedle tebe nikdo. Všechny drbny ze školy tě pomlouvají, protože ti závidí. Závidí ti všechno. Máš skvělý známky, před sebou nádhernou budoucnost, o kterej by se jim ani nesnilo, závidí ti to,jak vypadáš a taky pozornost,kterou u kluků vzbuzuješ. Jsi pro ně až moc dokonalá.To sis toho ještě nevšimla?" zoufale si podepřela hlavu.
Sakura jen mlčela. Nevěděla, co říct.
"Vždyť i ten číšník na tobě může oči nechat"
A skutečně. Hned jakmile se na něj podívala, střetla se s jeho pohledem. Věnoval jí zářivý úsměv, nepřestával přitom leštit právě umytou sklenici, a ona mu to oplatila letmým pousmátím, načež se vrátila zpět ke kamarádce.
"Ach Hin." povzdychla si.
Kamarádka se na ní povzbudivě usmála, "Ale je to dobře. Konečně jsi vykvetla jako třešeň." obě se zasmály. Použila to přirovnání schválně, jméno Sakura je totiž označení nejkrásnějšího stromu japonska.

"Mmm" zalmaskal Hinata když se už po několikáté napila svého kafe, "Mají tady snad to nejlepší laté, co jsem kdy pila. Rozhodně sem budeme chodit častějš"
Sakuře se sice představa neustále zírajícího číšníka nezamlouvala, ale nmohla připravit kamarádku o to potěšení, tak se jenom usmála a prohodila: "Jasně, je to tu super"
Až když se napila své vlažné čokolády, pochopila. Chutnala jako to nejsladší potěšení, voněla čerstvými mandlemi a hřála na jazyku. Byla, jedním slovem, vynikající. "Rozhodně sem ještě musíme zajít" pronesla omámená chutí, ale za okamžik se vrárila na zem a spolu s Hinatou chytily záchvat smíchu.

"Jo a Saky, co jsi mi to chtěla říct?" zeptala se tmavovláska, když už dopíjely své lahodné nápoje.
"Kdy jsem ti něco chěla říct?"
"Dneska ve škole, přece. Po dějáku" připomněla jí.
"Jo aha, tohle" rozvzpomněla se, "Šlo o Sasukeho" s vyslovením toho jména nahlas měla pořád trošku problém, "Byla jsem strašně nervozní, když ho učitelka posadila vedle mě a on to nejspíš poznal a zeptal se mě, jestli sem v pořádku, no a já..." začervenala se "Já..."
"Ty co??" vyzvdala tentokrát Hinata
"Já zpanikařila a zařvala na něj, že jo." svěsila poraženě hlavu
"A co on na to?"
"Prej že se jenom zeptal, a pak se otočil a ani se na mě nepodíval. A když už jsem se chtěla omluvit, tak zazvonilo a byl pryč" kňourala Sakura, ale Hinata se tomu smála.
"Třeba právě tohle ho na tobě zaujalo." dopila poslední zbytek kafe a prázdnou sklenici vrátila na talířek, "Žádná jiná holka by na něj nekřičela." pořád se smála "A navíc, vyptával se na tebe až PO tom incidentu" zdůraznila ještě "takže to určitě nemohlo být tak hrozný, jak si myslíš."
"Snad." zvedla hlavu a taky dopila.
Během chviličky u nich stál čišník s účtenkou. Hinata začala hledat peněženku na dně kabelky, ale Sakura byla rychlejší.
"Dáš mi to pak" usmála se a natáhla ruku s penězi. Čišník si je vzal, nezapomněl přitom lehce pohladit dívčinu dlaň, a chystal se začít počítat na vrácení, ale ona ho zarazila se slovy "Nechte to tak."
"To nemůžu, to je moc." bránil se. Ale marně.
"Opravdu to nechte." přesvědčila ho. Rodina Haruno sice nepatřila k těm nejbohatším, ale žila si o něco lépe než většina ostatních. Sakura to ale nerada dávala na jevo. Nerada nakupovala, nelíbilo se jí utrácet pro nic za nic a byla radši, když jí všichni v tomto ohledu považovali za průměrnou.
"Tak děkuju." hlesl číšník "A nezapomeňte přijít zas! " volal ještě za nimi, když už vycházeli z kavárny.

"Tak... Co podnikneme teď?" zeptala se Sakura, zatímco se přehrabovala ve své tašce.
"Já to vidim na pořádný nákupy." odpověděla jí kamarádka nabitá novou energií
"A kde začneme?" zapnula konečně tašku a mobil, který tak pracně hledala, si strčila do kapsy. "Je teprv něco po půl sedmý, takže máme spoustu času"
"Já bych začala třeba tady" zatočila Hinata do prvního obchodu s oblečením a Sakuru táhla za sebou.
Nejdřív jenom tak procházely kolem regálů a dívaly se. Když jedna narazila na nějaký kousek, který stál za to, zalezla si do kabinky a nechala druhou zhodnotit svůj výběr. Pokud bylo oběmi schváleno, hodily ho do košíku a šly dál.
Tímhle způsobem prošly víc než polovinu obchodů s oblečením, několik prodejen obuvi a klenotnictví.
Nakonec to není tak špatné, pomyslela si Sakura, když čekala před kabinkou, aby mohla Hinatě rozmluvit výběr svetru, který se k ní, dle jejího názoru, ani trochu nehodil. Konečně odhrnula závěs a vyšla ven.
"Tak co myslíš?" ptala se tmavovláska a svítila jako sluníčko, "moc se mi líbí."
Jak jí to mám jenom říct? "Jo Hin, je opravdu hezkej, ale víš,... moc se k tobě nehodí." usmála se smutně. Nesnášela, když musela někomu ubližovat tím, že říká pravdu. Vlastně, nesnášela jakékoliv ubližování. Neuměla lidem lhát, ale říkat pravdu bylo snad ještě horší. "Ale neboj se," povzbudila jí, "určitě najdeme ještě stokrát lepší."
"Dobře" zasmála se a zalezla zpátky do kabinky.
Sakura se zatím rozhlížela po obchodě, když v tom jí pohled padl do výlohy naproti. Obchod s botami. Ale tenhle byl jiný než ostatní.
"Hin, budu v tom obuvnictví, co je přes chodbu" zavolala na kamarádku skrze závěs a upalovala se podívat, jestli jí neklame zrak.
"Dobře" volala za ní ještě, ale to už neslyšela.
Koupím si je. Dneska si je koupím, přikazovala sama sobě zatímco nedočkavě přiběhla až k výloze, nalepila se na sklo a sledovala tu nádheru, kterou měla před sebou.

Když Hinata vyšla z kabinky, Sakura nikde. Co tam viděla, že tak vylítla? přemítala zatímco vracela žlutý svetr na původní místo. Třeba Sasukeho, zachichotala se a vydala se hledat kamarádku, říkal přece, že tu bude.
Růžové vlasy spatřila hned, jak vyšla z obchodu. Stála jako tvrdé Y a zírala do výlohy s botami.
To asi nebude Sasuke, konstatovala a šla se podívat na objekt Sakuřina zájmu.
"Nejsou dokonalé?" zašeptala omámeně bez dechu, když si všimla, že má společnost. Ale nedokázala odtrhnout oči.
Hinata nevěděla, co si má myslet. Sledovala Sakury pohled až k vysokým černým koženým botám, se spoustou dírek na šněrování, silnou kovanou podrážkou a pravděpodobně i kovovou špičkou.
"Em... Saky, to mluvíš o tomhle?" ukázala nejistě na pár těžkých bot a doufala, že se kamarádka nezbláznila.
Mlčky přikývla. "Vždycky jsem po nich toužila, ale nikde jsem je nemohla sehnat." konečně se podívala na kamarádku se smutným pohledem, " A taky jsem nikdy neměla odvahu si je koupit. Byla bych za cvoka." povzdychla si.
"Ach Saky..."
Nastala chvíle ticha, kdy se oběma v hlavách honily všelijaké myšlenky. Nakonec se ozvala Hinata.
"Opravdu po nich tak moc toužíš?"
Sakura přikývla a znovu se zadívala do výlohy.
"Tak víš co?" usmála se tmvovláska, "koupíme si je obě."
"Co?" vypadlo ze Sakury překvapeně.
"Netvař se, jako bych chtěla spáchat sebevraždu" rozesmála se,"bude to fajn. A navíc, mě se taky líbí, jenom bych se bála je nosit sama. Když jdou dva cvoci vedle sebe, všechny následky se přece dělí na půl, ne?"
"Hin, si skvělá!" vykřikla a objala kamatádku.
"Hlavně mě nerozmačkej," rozesmála se.
"Promiň," pustila jí a táhla za sebou do obchodu "Tak pojď už." popoháněla jí
Dorazily k regálům, ve kterých stály od shora dolů boty podobné těm ve výloze. Oči z té nádhery až přecházely. Byly tam vysoké i nízké, černé i barevné, všechny značky a druhy. Jako na povel vydaly obě dívky obdivné: "Páni" a začaly pobíhat sem a tam a hledat ty pravé.
Strávily tam skoro hodinu, ale nelitovaly ani minuty.
"Saky, řeknu ti, tohle byl ten nejlepší nápad ze všech." pochválila Hinata kamarádku a obdivovala své nové boty, které si nesla v tašce.
"Já vím" rozesmála se růžovláska a taky nahlédla do igelitky s velkou papírovou krabicí. se nemůžu dočkat, si je obuju.
"Kam teď?" ptala se Hin.
Sakura se zamyslela, potom nasadila tajemný výraz a řekla: "O něčem bych věděla."

Po chvíli už seděly na lavičce na dívčích záchodech a vyzouvaly se ze svých nynějších bot.
"To je šílený," poznamenala Hinata
"Ne" zasmála se Saky "MY jsme šílený" obě se rozesmály a začaly vyndavat z tašek a krabic své boty.

"A pak mi řek, že-" otevřely se dveře, ve kterých se se zarženými pohledy zastavily dvě značkové blondýny.Povýšeně se podívaly na dívky na lavičce, potom na boty, které měly v rukou a se znechuceným odfrknutím se odporoučely zase ven.
Hned co se zavřely dveře, ozval se ze záchodů hlasitý smích.

"Na tomhle budeme muset ještě zapracovat" zhodnotily, když se Hintě zauzlovaly metrové tkaničky a Sakuře se nepovedlo provléct je správně šněrováním.
Po dlouhých bojích se konečně obě obuly a postavily se vedle sebe před velké zrcadlo.
Tmavovláska se pyšnila párem desetidírkových černých bot s fialovým žíháním a růžovovláska měla vysoké patnáctidírkové celé v černé.
"Vypadáme v nich skvěle" rozzářila se Sakura, ale Hinata asi nesdílela její nadšení.
"No... Já nevím. Připadám si divně" šeptala rozrušeně
"Ale nůvůbec ne, sluší ti to, věř mi." usmála se.
"No dobře." přiznala
"Tak a teď si jdeme dát něco k jídlu, už umírám hlady." Rychle uklidily papíry a igelity, své staré boty naházeli do tašek a vyrazily k fastfoodům a restauracím. Celou cestu je pronásledovaly podezíravé pohledy dívek a obdivné výrazy kluků v centru. Ale ony šly dál a nevěnovaly jim sebemenší pozornost. Nakonec i Hinata usoudila, že udělaly dobře.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ainokio Ainokio | Web | 14. února 2014 v 23:41 | Reagovat

Ňuňu.. to je tak hezku napsaný^^:D

2 Aki-chan Aki-chan | Web | 22. února 2014 v 11:25 | Reagovat

skvelí dielik dúfam,že čoskoro pridáš pokračovanie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama