Povídka pro Ainokio (1. část)

2. března 2014 v 23:32 | Tessie.chan |  Povídky na přání
Tak je to tu, moje první povídka na přání :D strašně moc doufám že se bude líbit, i když je to zatim jenom první část. Prosím moc o komentář, hvězdičku a nebo cokoliv jinýho, protože mi to udělá radost a dodá šťávu na další psaní. Hezké čtení a děkuju :)

Noční krajinou se ozvalo hlasité houkání sovy. Ze stromu na kraji lesa se snesl velký černý stín, plachtil ve vzduchu a kroužil nad poli, kde si hledal svou půlnoční pochoutku. Pole bylo však bez života, proto se výr rozhodl letět dál do noci. Třepotal svými obrovskými křídly a vzdaloval se dál od lesa a do tmy. Najednou před sebou spatřil světýlko. Zvědavost mu nedala a tak se přiblížil k malému domku. Sednul si před velké okno a kroutil hlavou ze strany na stranu. Zevnitř se ozval křik. Výr se poplašeně zvedl a odletěl jinam.





"Sakuro, přestaň s tím. Už jsme se o tom bavili a prostě to nejde" mluvil zvýšeným hlasem černovlasý mladík na dívku stojící před ním.
"Ale Sasuke, vždyť je to dobrý nápad." přemlouvala jej růžovláska, "Určitě bych to zvládla. A navíc je to jenom dočasný, o nic nejde."
"Prostě ne, už jsem řekl a nechci nic slyšet!" teď už křičel, ale ona se nedala.
"Sasuke prosím," žadonila a přistoupila o krok blíž s tím nejsmutnějším pohledem, který na tváři dokázala vykouzlit.
"Přestaň" řekl otráveně, "tohle ti nepomůže." Povzdechl si. "Prosím zkus to pochopit, teď se prostě nemůžeš jen tak sebrat a odject kdo ví na jak dlouho. A ještě ke všemu TAM." Dal si záležet, aby zdůraznil to poslední slovo.
"No tak," škemrala "byl to můj sen už od malička, pamatuješ?"
"Jo. A už tenkrát jsem ti řekl, že dokud budeš se mnou, tak k ničemu takovému nedojde!" opřel si konečky prstů o čelo a snažil se uklidnit.
"Ale-"
"Sakra Sakuro! Jak můžeš být tak tvrdohlavá?" měl jen jedny nervy a ty právě praskly "Já blbec se celý ty roky snažim, abys na tu kravinu zapomněla, a pak si z ničeho nic přijdeš a řekneš, že chceš za pár hodin odletět stovky kilometrů daleko a ani nevíš, co tě tam čeká! To sem si teda pěkně vybral. Už od začátku sem věděl, že to s tebou nebude lehký, ale tímhle si mě fakt dostala!"
"Tak proč sis mě teda bral!?" Zakřičela hystericky Sakura, do očí se jí nahrnuly slzy a než se \Sasuke stačil vzpamatovat, práskla dveřmi a zmizela z místnosti. S výčitkami za ní vyběhl do chodby a poté vyšel pootevřenými vchodovými dveřmi do malé zahrádky. Světlo ze dveří nedosáhlo dál než na pár kroků a měsíc byl schován za černými mraky. Hleděl do tmy, ale růžovlásku nikde nespatřil.
"Sakuro!" zavolal zoufale do nočního ticha. Odpověděla mu však jen sova z povzdálí. Nejradši by se rozběhl za svou ženou, ale věděl, že nemůže. Vrátil se zklamaně dovnitř, nalil si skleničku toho nejsilnějšího alkoholu, který našel a obrátil do sebe její obsah. Přemýšlel, jestli se vrátí, jestli sedne na letadlo a zmizí mu, a také se bál, že jí už nespatří.

Když v tom uslyšel ze zavřených dveří slabé vzlykání. Opatrně nakoukl dovnitř a rozsvítil. Na posteli pod oknem se krčila drobná postava, objímala plyšového králíčka a plakala.
Sasuke si přisedl vedle dívky a pohladil ji po růžových vlasech. Zvedla k němu své uhlově černé, uplakané oči.
"Proč na sebe s maminkou křičíte?" zašeptala roztřeseným hláskem a objala tatínka.
Nepřestával jí vískat ve vlasech a dával si na čas s odpovědí.
"Víš Machiko, někdy to prostě jinak nejde. Když se dospělí na něčem důležitém neshodnou, tak si to musí vyřešit takhle."
"A proč maminka utekla?" zavzlykala
"Maminka se vrátí" konejšil ji a také i trochu sám sebe. "Maminka, už jako malá, měla velký sen, který si chtěla splnit, a já jí v tom teď zabránil, protože by jinak odjela na moc dlouho, víš?"
Děvčátko se odtáhlo a přestalo plakat. "Jaký to byl sen?"
Sasuke si povzdechl. "Byl to nebezpečný sen, ale tvoje maminka je moc statečná a určitě by to zvládla." Usmál se. "Když byla malá, měla moc ráda zvířátka a starala se o ně. Dokonce si brala domů zraněné tvorečky a uzdravovala je ve svém pokojíčku. A chtěla pomáhat i lidem, tak se rozhodla, že z ní bude doktorka a pojede pomáhat tam, kde to lidé potřebují. Tam kde se válčí a není tam bezpečno. Dneska v noci měla odletět na základnu v poušti. Ale já ji nepustil." odmlčel se.

"Tati?"
"Ano zlatíčko?" setřel si nenápadně slzu z tváře
"Vyprávěj mi o mamince, když byla malá" zaprosila, "A taky jak jste se poznali. A kdy jste si dali první pusu" usmívala se a tomu prostě nešlo odolat.
"Tak dobře" zasmál se a uvelebil si dceru na klíně. "Ale musím tě varovat, není to zrovna příběh jako z pohádky."
"Tati, už jsem velká, tak povídej." vzala si do náručí králíčka a pozorně naslouchala každému slovu.
"Dobře…"

Vrátil se do doby, kdy ji poprvé spatřil. Bylo to ve třetím ročníku na střední škole v Konoze. Byla mladší než on a zrovna nastoupila do prváku. Tehdy to ještě nebyl ten zodpovědný muž, kterým je dnes. Patřil ke skupince oblíbených studentů, chodil na všelijaké večírky, pravidelně se opíjel a holky střídal jako ponožky. To ale samozřejmě nemohl své Machiko říct a vynechával nevhodné scénky, ale v hlavě si vše vybavoval, jako by to bylo včera.

Byl pátek, pár dní po začátku školního oku. Jako vždycky se bavil s partou svých spolužáků na dvoře a zrovna si utahoval z Naruta, kvůli jeho zálibě v jídle, když se k němu zezadu připlížila dívka, obmotala mu ruce kolem krku a začala ho zuřivě líbat. Nezaváhal ani na chvíli, oplácel jí francouzáky a rukama sjel k jejímu pozadí, nasoukanému do minisukně. Pár kluků začalo vydávat znechucené zvuky.
"Chyběl jsi mi Sasuke" zavzdychala dívka, když se od něj odlepila
"Tys mi taky chyběla Karin"

"Cožéé?!" přerušila ho Machiko. "Ty jsi chodil s tetou Krin?! No fuj, tati"
Sasuke se musel usmát

"Tys mi taky chyběla Karin" zalhal. Ve skutečnosti s ní byl jenom kvůli tomu, že je ochotná se s ním kdykoliv, kdekoliv a jakkoliv vyspat. Krom tohohle faktu a tomu, že byla královna školy, díky čemuž tvořili nejoblíbenější pár, ji vlastně nenáviděl. Byla neskutečně otravná, oblékala se, jako by právě skončila šichtu v nonstop baru a taky se tak chovala. Ale pokud si chtěl udržet své místo na vrcholu slávy, musel to přetrpět. A rozhodl se toho využívat.
"Hele Karin," prohodil " Co takhle večer zajít k nám? Mám volnej dům a napadlo mi, že nebudu mít co dělat." ušklíbl se. Dělal to vždycky, když mu šlo o to jedno.
"Sasuke promiň, dneska nemůžu, už něco mám" vykrucovala se a přitiskla se k němu se svůdným pohledem. "Ale zítra mám celej den" přejela mu prstem po hrudi.
"Sory, ale zejtra jedu do Tokia a vrátim se až v neděli v noci" řekl otráveně a otočil se zpátky ke své partě.
"Sasuke, a co kdybys šel se mnou?" snažila se upoutat jeho pozornost a zavděčit se mu.
Otráveně zabručel, "A kam to vlastně deš?"
"Moje mladší sestřenice má oslavu narozenin a musim tam jít."
"A co bych tam asi dělal? Vždyť jí vůbec neznam" odseknul
"Bude to u ní doma. A vsadím se, že určitě bude nějakej pokoj nahoře volnej" žadonila
Po chvíli přemýšlení dal raději přednost cizí oslavě cizího dítěte s vyhlídkou na trochu vzrušení, před večerem stráveným u televize. "Tak fajn. V kolik a kde to je?"
"JÉ" vypískla karin a hodila se mu kolem krku. "Začíná to v šest, vyzvedni mě doma půl hodiny předtím" oznámila mu, jazykem mu ještě párkrát zakroutila v ústech a pak už se přidala ke skupince hihňajících se holek a zmizela v davu.

"Teda kámo," rýpnul si Naruto, "Fakt válíš s touhle fúrií" Všichni kolem se rozesmáli, jenom on trpěl.
"Hele, ty si radši hleď tý svý šprtky" procedil mezi zuby a než se nadál, ucítil tupou bolest pulzující v obličeji. Podíval se na Naruta a ten ho vraždil pohledem
"Takhle o mojí holce nemluv, Hinata je milionkrát lepší, než ta tvoje harpyje co ti každou chvíli cpe jazyk do krku."
"Promiň brácho, jenom mi to ujelo" Ucítil, jak mu z nosu teče potůček krve a otřel ho hřbetem ruky. "Ale tohle sis moh taky odpustit" zazubil se na blonďáka.
"Promiň," omluvil se. "Ale stejně sis to zasloužil." provokoval dál "Měl by ses probrat a konečně si najít nějakou normální holku."
"Tyhle rady si nech pro sebe. A za chvíli zvoní, deme dovnitř." Rozkázal. Ještě jednou si otřel krev z potlučeného nosu a vydal se do třídy.
Ve škole to byla děsná nuda. Většinu času trávil povídáním s Narutem nebo hraním her na mobilu. Když konečně přišlo vysvobození v podobě oběda, sbalil si věci, naházel do sebe pár brambor a trochu květáku a vyrazil domů. Už měl řidičák a i vlastní auto, které mu koupili rodiče, ale chtěl si užít těch pár teplých dnů a tak chodil pěšky. Neměl to daleko, jenom půl hodina cesty, a kdyby běžel, netrvalo by to déle, než dvacet minut. Někdy si rád zaběhal, ale dneska ne. V klidu došel domů, osprchoval se, hodil na sebe nové oblečení a čekal před televizí, než bude pět, aby vyzvedl Karin.
Zrovna dávali nějakou hloupost, když v tom Sasukeho napadlo, jestli by neměl koupit dárek Karinině sestřence. Není zrovna vychované, přijít nepozvaný na něčí oslavu a ještě ke všemu s prázdnou. Povzdechl si, vypnul televizor a šel si pro věci.
Zajel do nejbližšího obchodního centra a cestou přemýšlel, co koupí. Karin přece říkala, že jde o mladší sestřenici, takže by to mohla být nějaká panenka nebo plyšák. V prvním krámu s hračkami vybral růžového plyšového králíčka a doufal, že se trefil správně.


Malá Machiko sklopila zrak ke králíčkovi ve svém náručí. Potom se podívala na tatínka a ten jenom spokojeně přikývnul.


Nechal dárek zabalit do zelené krabičky převázané červenou stuhou, zaplatil a vydal se ke své přítelkyni.
Přesně v půl šesté stál před jejími dveřmi, ale skoro dvacet minut čekal, než se konečně uráčí vyjít.
K místu konání dojeli s půlhodinovým zpožděním. Karin vystoupila z auta, zatímco Sasuke zaparkoval na chodníku. Ruku v ruce vešli do velké zahrady, osvětlené barevnými lampiony, kde se od něj Karin odtrhla, aby mohla najít svou sestřenici. Sasuke zůstal stát kousek ode dveří a rozhlížel se kolem. Bylo tam spousta lidí všeho věku, dobroty a pití na stolkách a uprostřed stál osvětlený bazén. Potom jeho pohled padl na drobnou růžovlasou dívku, mohlo jí být tak šestnáct, která se zrovna proplétala davy podnapilých lidí. Zpozorovala ho, nejdřív se zatvářila zmateně, ale pak se usmála a namířila si to rovnou k němu.
"Ahoj" pozdravila s přátelským úsměvem, "Tebe jsem tady ještě neviděla."
"No jo…" podrbal se nervozně jednou rukou na hlavě, zatímco ve druhé svíral dárek "Přišel jsem popřát oslavenkyni" snažil se něco vymyslet a rychle změnit téma. "Mám pro ni dárek, nevíš, kam bych jí ho mohl dát?"
Ale místo odpovědi propukla ve smích. Smála se nádherně, jako když ty nejlíbeznější zvony odbíjejí široko daleko. A vypadala úchvatně. Smaragdové zářivé oči, růžové vlasy po ramena a na sobě sytě červené šaty na ramínka, sahající ke kolenům. Uvědomil si, nad čím přemýšlí a zahnal všechny podobné myšlenky. "Co je tu k smíchu?"
Stále se smála a ještě chvíli nebyla schopná odpovědi.
Když konečně popadla dech, narovnala se a řekla: "Oslavenkyně zrovna nemůže, ale jestli chceš, tak jí dárek s radostí předám." Natahla ruku směrem k němu
"To bys byla hodná" podal jí balíček a usmál se "Mimochodem, jmenuju se Sasuke"
"Já jsem Sakura"
"Moc rád jsem tě poznal"
"I já tebe, Sasuke. Ale už budu muset jít." Posmutněla. "Kdyby ses náhodou nudil a neměl co dělat, najdeš mě buď u bazénu, a nebo vzadu na zahradě, pod tou třešní." Ukázala kamsi za sebe a ještě dodala "Nesnášim davy lidí a chodím se tam schovávat"
"Tak proč tu teda jsi?" zeptal se ještě než odešla.
"Kdybych nemusela, tak tu nejsem, věř mi." Smála se a odcházela spolu s dárkem pro oslavenkyni.
Ještě pěknou chvíli tam stál a hledal pohledem červené šaty, ale už ji nespatřil. Jediná červená věc v okolí byly vlasy Karin a neúprosně rychle se blížily k němu
"Promiň, že to trvalo tak dlouho lásko. Byla to věčnost, než jsem jí našla."
" To je v poho" kývnul
"Tak půjdeme dovnitř?" otřela se o něj a začala ho líbat na krku.
"Hm…"
Karin vedla Sasukeho domem a vlezla do prvních dveří nalevo od schodů v prvním patře. Byl to celkem velký pokoj, na stěnách byly nejrůznější plakáty, pod oknem stál psací stůl, v rohu kytara a za závěsy byly vidět dveře na balkon. Stála tam taky knihovna, která praskala ve švech pod množstvím knížek a u stěny byla dvoulůžková postel, ke které ho Karin táhla.
Plazila se po něm, stáhla ho na postel a začala je oba svlékat za doprovodu vášnivých polibků. Vzdychala jeho jméno, ale on nemyslel na ni. Znovu a znovu si vybavoval obraz růžovlasé Sakury. Že by byl čas na změnu? Pomyslel si, ještě než se nechal unést tím slastným pocitem.
Karin se svalila na postel a oddechovala. Sasuke jakbysmet. Chvíli jen tak leželi, než se začalo ozývat Karinino chrápání. Přemýšlel, jestli ji má vzbudit, ale nakonec usoudil, že ví o lepší společnosti.
Potichu se zvednul, posbíral si oblečení ze země a začal se oblékat. Ještě než odešel z pokoje, stihnul si všimnout plakátů s Metallicou. Ten kdo tu bydlí, má dobrej vkus…

Venku už byla tma, ale měsíc a hvězdy zářily na obloze. Prodral se davem lidí k bazénu a rozhlížel se. Nikde ji nespatřil. Vybavil si přibližně směr, kterým by měla stát třešeň a vydal se mezi záhony a keři dál do tmy.
Chvíli už se bál, že se ztratil. Ani ve snu by ho nenapadlo, že by mohla být zahrada tak velká. Když už se chtěl otočit a vrátit se zpátky, ucítil, jak mu něco malého dopadá na hlavu. Rozhlédl se kolem, ale viděl jenom stromy. Další rána, tentokrát do nosu. Už věděl, odkud to přichází.
Zvedl hlavu a zaostřil na větve nad sebou. Z výšky několika metrů nad zemí na něj mávala dívka v červených šatech.
"Už jsem myslela, že nepřijdeš" Zasmála se
"Sakuro? Co tam děláš? A jak ses tam dostala?"
"Po svých přece, jak jinak" vyplázla na něj jazyk a vybídla ho, ať se k ní přidá. "Polez za mnou, jestli se teda nebojíš"
"Já a bát se? Leda ve snu" odfrknul si Sasuke a vydal se ke kmeni stromu. Bylo to těžší, než si myslel. Po pár neúspěšných pokusech se mu konečně podařilo vyhoupnout se na nejnižší větev, zatímco se Sakura nesmírně bavila na jeho účet. Zbytek už ale byl daleko lehčí. Vyšplhal se za ní a posadil se na větev těsně vedle ní.
Pořád se smála.
"To není vtipný." Zamračil se na ní. Ihned se přestala usmívat.
"Promiň" špitla omluvně, sklopila pohled a následovala chvilka ticha, kterou přerušil až Sasuke, protože ji nechtěl vidět smutnou.
"Už jsi dala oslavenkyni ten dárek?" zeptal se?
Na Sakuřině tváři se znovu objevil úsměv. "Dala. A taky jsem říkala, že je od Sasukeho, ale ona tvrdila, že žádného Sasukeho nezná." Pohlédla mu do očí a čekala, co se dozví.
"No, asi si mě nepamatuje," improvizoval zase "párkrát jsme se viděli v parku a taky jsem si s ní hrál, když byla hodně malá." Sázel na to, že ji Sakura moc dlouho nezná a doufal, že mu to projde.
"Tak to je divné, že si nic z toho nepamatuju" rozesmála se růžovláska
V tu chvíli to Sasukemu došlo. Je to Sakury oslava. To ona má narozeniny. A jí dal růžového králíka,
"Já…" hledal slova, "No…" cítil, že začíná červenat. Stále se smála.
"Původně jsem chtěla, abys na to přišel sám, ale prostě nešlo odolat" zazubila se.
"Ty…" procedil jakoby naštvaně mezi zuby a ruce natahoval výhružně ke smějící se dívce. Ale ještě předtím, než se jí stačil dotknout, seskočila z větve a měkce dopadla na trávu pod stromem.
"Jen počkej, tohle ti nedaruju" zavolal na ni dolů
"To mě musíš nejdřív chytit" vyplázla jazyk a pak už se rozběhla mezi stromy v zahradě. Sasuke byl dole během vteřinky a začal ji pronásledovat

"Nemáš šanci!" křičel, když už jí měl jenom kousek před sebou.
"To si jenom myslíš" škodolibě se pousmála a prudce se otočila kolem kmene stromu. Sasuke to nečekal a tak ztratil náskok. Zastavil se a poslouchal, odkud uslyší nějaké zvuky.
Přímo před ním vyletěla ze tmy šiška a těsně minula jeho ucho.
"Ty malá potvoro" tryskem se rozběhl dopředu.
Celou dobu co běžela, se smála. Červená sukně šatů kolem ní vlála a závoj vlasů se vlnil ve větru. Musel uznat, že byla rychlá, ale utéct nemohla. Ne jemu.
Když už byla jenom malinký kousek před ním, ještě víc zrychlil, chytil dívku za útlý pas a oba se svalili do trávy.
Aniž by si to uvědomil, ležel nad dívkou, opíral se o ruce, hlasitě dýchal a díval se, jak se jí v očích odráží záře hvězd. Byla tak krásná. Jako by se v ten moment zastavil čas. Ani jeden se nepohnul. Hleděla mu do černých očí a on už nikdy nechtěl být s nikým jiným, než s ní.
Nemohl odolat. Pomalu přiblížil své rty k těm jejím a spojil je v dlouhém polibku. Bylo to to nejupřímnější a nejkrásnější políbení v jeho životě. Jemně svíral její rty mezi své a viděl, jak přivírá víčka. Udělal to samé a nechal se unášet láskou k dívce, kterou sotva poznal.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jen tak pro zajímavost, kolik lidí navštěvuje tenhle blog? :D

Byl/a sem tu :D

Komentáře

1 Ainokio Ainokio | Web | 3. března 2014 v 16:15 | Reagovat

Tessie-chan.. To bylo úžasný^^^ respekt! *zpamatovává se* já tě miluju!! Asi umřu.. Už se těším na 2. díl^^ bylo to tak sladký.. a to jméno té holčičky :D:D:D Píšeš lépe než Kata-chan! Dala jsem si tě do Top:D:D 1. Tissa 2. Tessie-chan 3. Kata-chan 4. Tarei^^

2 tessie.chan tessie.chan | 4. března 2014 v 7:27 | Reagovat

[1]: Páni, takovou pochvalu jsem nečekala O_O a snad jsem si jí ani nezasloužila. Moc pro mě ten komentář znamená, děkuju. Hned se jdu vrhnout k počítači a do zítra zkusím napsat nějaké to pokračování :-D

3 Aki-chan Aki-chan | Web | 5. března 2014 v 12:13 | Reagovat

wau úžasná poviedka normálne som sa pri jej čítaní rozpúšťala...mala Machiko je taká rozkošná..nemám slov proste geniálne spracovaná poviedka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama