Povídka pro Ainokio (2. část)

6. března 2014 v 13:33 | Tessie.chan |  Povídky na přání
Tak další díl je tu. Omlouvám se za zpoždění, původně jsem myslela, že to zveřejním už včera, ale moc se mi to nelíbilo, tak jsem to upravila a dala to sem až teď. Doufám že vás nezklamu, po těch krásných komentářích u prvního dílu, tak si užijte čtení :)

Líbali se, dlouho a vášnivě, ale přesto jemně a láskyplně. Až při nedostatku kyslíku se od sebe museli odtáhnout, hlasitě oddechovali a hleděli si navzájem do očí. Sasuke ucítil lechtání v podbřišku a uvědomil si, že se těsně dotýká dívčina křehkého těla pod sebou. Rychle se zvednul a doufal, že si Sakura nevšimla zvětšujícího se hrbolku v jeho kalhotách. Stáhnul si tričko jak nejníž to šlo a pak se s nataženou rukou usmál na růžovlásku, která ji bez váhání přijala a vytáhla se na nohy.


Stáli naproti sobě a Sasuke stále nechtěl její dlaň pustit. Sakura se začervenala. Potom černovlásek udělal tu nejšílenější věc, která ho mohla napadnout. Zvedl svou ruku spolu s její a jemně ji políbil.
"Smím poprosit o tanec?" zašeptal tajemně
"Sasuke… Já netančím. A navíc ani nehraje hudba" usmála se, ale svou ruku neodtáhla.
"To nevadí." Přistoupil o krok blíž. "Dneska je výjimečný den a byl bych poctěn, kdybyste mi v den svých narozenin věnovala jeden tanec." Opatrně natáhl jejich spojené ruce, propletl své prsty s jejími a chytil ji kolem pasu.
"Ach Sasuke…" zasmála se, položila dlaň na chlapcovo rameno a dál už se jen nechala vést jeho kroky. Společně se houpali do rytmu hudby, kterou ani jeden neslyšel, ale nepřestávali tančit.
"Jsi nádherná" zašeptal jí do ucha, potom zvedl jejich ruce a nechal ji se pod nimi protočit. Rudé šaty se zavlnily kolem dívčiných boků.
Přitáhl si ji k sobě ještě pevněji s vědomím, že už nikdy ji nechce pustit…

Měsíc putoval po noční obloze a svou stříbrnou září osvětloval dívku s chlapcem, sedící na nízké větvi třešně.
"Řekni mi o sobě něco." Promluvil černovlásek do ticha a pohledem se vpíjel do smaragdových očí.
"Co bys chtěl vědět?" usmála se
"Všechno" zašeptal. "Co ráda děláš, jakou posloucháš hudbu, jaká je tvá oblíbená barva? Jestli máš raději den nebo noc, hory nebo moře, a nebo jak je možný, že jsi mě během jednoho večera dokázala úplně očarovat…" Na tvářích se jí objevil ruměnec. Sasuke nevěděl, co se s ním děje. Nikdy předtím žádné dívce takovéhle věci neříkal. A taky se v ničí společnosti necítil tak dobře, jako právě v té její.
Sakura po chvilce rozmýšlení začala odpovídat na položené otázky s širokým úsměvem. "No, ráda se procházím v zahradě a taky si čtu a miluju hudbu. Poslouchám všechno možné. Teda, až na ty všemi zbožňovaný popový a rapový písničky. Ty zrovna moc nemusím" zašklebila se při pomyšlení na hudbu, kterou pouští ve všech možných klubech a na diskotékách. "Popravdě, přímo je nesnáším" rozesmála se.
"Tak to jsme dva." přiznal Sasuke. "ale kterou muziku posloucháš a jaké kapely máš ráda?"
"Hm… " nervozně se zavrtěla "Můj vkus, co se tohohle týče, není zrovna nejvybranější."
"No tak, ven s tím." Pobízel ji a jemně do ní dloubnul loktem. "Přísahám, že neřeknu ani slovo" zazubil se
"Tak jo" povzdechla si a vychrlila to ze sebe během vteřinky "Zbožňuju Metallicu a taky Nirvanu a metal, hard rock a tak… A všechny takovýhle kapely, jako malá sem dokonce byla na koncertě Slipknotů" rozesmála se, ale když si všimla chlapcova zamyšleného výrazu, ztichla a provinile zabodla pohled do země. Věděla, že to neměla říkat. Kluci přece nemají rádi holky s takovým vkusem.
Takže to byl její pokoj… blesklo Sasukemu hlavou a poprvé za celou tu dobu, co je s ní, pomyslel na svou přítelkyni. Karin teď určitě ještě spala. Ale co když už je vzhůru a hledá ho? A co Sakura? Když zjistí, jak to všechno ve skutečnosti bylo, bude ho za to určitě nenávidět. V duchu si zoufal a z mysli se mu najednou vynořila Narutova slova. Neváhal ani na chvíli. Hned při první příležitosti oznámí Karin, že je mezi nimi konec. Spokojen se svým rozhodnutím pohlédl na dívku. Zaskočilo ho, že se neusmívala, "Co se děje?" pohladil ji po tváři a přizvednul si její obličej k tomu svému.
"Ale nic… Já jen že každý kluk, kterému jsem řekla, že se mi líbí metalový kapely, se mi vysmál, a nebo říkal, že to není hudba pro holky." Naštvaně zavrčela, otočila hlavu před sebe a pohledem propalovala stromy kolem. "Všichni si myslí, že holky musí poslouchat nějaký úchylný slaďárny, koukat se na každou romantickou kravinu a že od ráda do večera jenom žvaní a nebo si na obličej patlají tuny líčidel."
"Já nejsem každý" usmál se konejšivě. "A jestli tě to uklidní, tak mám na hudbu úplně stejný názor jako ty"
"Cože?" podivila se "Ty a metal? Hádala bych tě spíš na ten typ kluka, co trsá na Eminema" Provokativně se zasmála
"No dovol?" uraženě si založil ruce na prsou a nafoukl tváře. To rozesmálo růžovlásku ještě víc.
Bavili se o hudbě dlouho a stihli probrat snad polovinu všech metalových kapel, které znali. Za celou tu dobu se Sakura ani na chvíli nepřestala usmívat a Sasuke si uvědomil, jak moc zbožňuje její úsměv. Byl pro něj jako droga. Mísily se v něm všelijaké pocity i myšlenky, které nedokázal popsat. Připadal si jako v ráji. Kéž by ta noc trvala věčně…
"Takže to byla hudba" rozesmála se růžovláska, když zakončili debatu o Alice Cooper "Co byly ty další otázky?"
"Ptal jsem se…" chvíli trvalo, než si dokázal vzpomenout "Oblíbená barva!" vyhrkl
"Hm... To bude asi těžší." Zamyslela se "Mám ráda modrou, ale tmavou, jako je noční obloha. A taky černou a krvavě červenou" doprovodila to zákeřným zazubením. "A zbožňuju zelenou. Ale nesnáším růžovou."
To Sasukeho zaskočilo. "Tak proč teda…" nedořekl, ale jemně chytil mezi prsty pramínek jejích vlasů
"No, byla to nehoda. Těsně před oslavou jsem zkoušela barvu na vlasy, jenomže jsem to trošku přehnala s mícháním odstínů a pak z toho vzešlo tohle" zvedla ruku ke své hlavě a přejela přes pramínky vlasů se znechuceným výrazem,
"Podle mě ti to takhle moc sluší." Zastavil Sakury paži a sevřel její drobnou dlaň do té své. "Nedokázal bych si tě představit jinak a ani krásněji." Prsty druhé ruky zajel do jejích hebkých vlasů, hleděl jí upřeně do očí a pomalu si k sobě přibližoval dívčiny rty, až je konečně políbil. Nepřestával, jemně ji hladil na temeni a stále vášnivěji prohluboval polibky. Růžovláska vysvobodila dlaň z jeho sevření a obmotala mu ruce kolem krku. Ucítila, jak ji přejíždí rukou po zádech a přitahuje si ji blíž k sobě. Rozhořela se v nich vášeň, jako oheň tisíců hvězd, kterou ale nešlo uhasit. Ani jeden nechtěl přestat. Opláceli si polibky stále rychleji, rostlo v nich vzrušení a oba prahli po něčem víc. Všechen prostor mezi nimi byl najednou pryč, navzájem na sebe tiskly svá těla a toužili cítit doteky ještě víc.
"Sakuro!" ozvalo se kdesi v dálce za stromy. Poplašeně se od sebe odtrhli a zrychleně vydechovali, doufajíc, že tma noci schová jejich červené tváře.
"Promiň Sasuke" probrala se jako první růžovláska a hbitě seskočila ze stromu. Ještě než se stačil černovlásek vzpamatovat, dívčiny červené šaty zmizely za kmeny stromků. Zůstal ještě chvíli na místě, vydýchával se a snažil si urovnat myšlenky v hlavě.

Sakura byla rozhodně jiná než všechny ostatní dívky, které znal. Nehrála si na nic, co není, nesnažila se ho sbalit lacinými flirty a nechovala se ani trošku namyšleně nebo povrchně. Byla prostě dokonalá, krásná, vtipná, upřímná… Dokázal by na ni myslet celou noc a stále by to bylo málo. Naprosto ho uchvátila. Hluboko ve svém srdci cítil, že je to ta pravá. S nově nabitou energií seskočil z třešně a odhodlaně se vydal vstříc Karin, aby mu už nic nemohlo stát v cestě za štěstím. V cestě za svou jedinou láskou.
Ze zahrady se k bazénu dostal rychleji než si myslel, ale celou tu cestu ho užíral pocit provinilosti. Ještě před několika hodinami si užíval nezávaznosti se svou ´rádoby´ přítelkyní a nemyslel na nic jiného, než na ta tři písmenka s X na konci ( snad chápete, nechce se mi to psát přímo XD ), a najednou se objevila dívka, která obrátila jeho svět naruby. Dívka, která si myslí, že je hodný, citlivý, pozorný a milý a… No zkrátka takový, kterým nikdy nebyl ale kvůli jejímu úsměvu by jím zůstal klidně až do konce života. Byla tak krásná, ale tak důvěřivá. Mohl jí klidně jen využít, stejně jako ostatní a pak se jí prostě jednoduše zbavit, jako to míval ve zvyku. Ale teď z něj byl jiný člověk. Někdo říká, že se lidé změnit nemohou, ona to však dokázala.
Cítil se zahanbeně, kvůli všemu, co kdy provedl a také se bál, že na to růžovláska přijde. Že zjistí co je zač a neuvěří v jeho proměnu k lepšímu. A hlavně se nesmí dozvědět, o věcech, které se staly před tím, než se poprvé políbili. Určitě by jí to zničilo.

Lidí už zbylo na oslavě jen opravdu málo a stále další odcházeli. Nebylo taky divu, hodiny ukazovali půl jedné v noci. Jak se tak procházel kolem bazénu a hledal svou červenovlasou přítelkyni, všiml si jedné povědomé osoby. Byla to Hinata, Narutova dívka, kvůli které dostal ráno pěstí do nosu. Co tady dělá? Ona snad zná Sakuru? Pomyslel si a vydal se jí vstříc. Cestu mu však zastoupila Karin.
"Sasuke! Kde jsi byl? Všude sem tě hledala" skočila mu kolem krku a zase začala svým jazykem propátrávat jeho ústa. Po polibku od Sakury bylo tohle neskutečně odporné. Černovlásek se sám sobě divil, jak to dokázal tak dlouho snášet. A už vůbec nechápal, jak se mu to mohlo líbit. Jediné na co myslel, bylo přerušení ústního kontaktu a navázání hovoru na téma ´rozchod´.
Odtáhl ji od sebe, nadechl se a začal: "Karin, musíme-"
"Sakuro!" zastavila jej v půli věty rudovláska s úsměvem a mávala někam směrem za něj.
V tu ránu, jako když hrom uhodí, Sasuke zpanikařil. Došla mu slova, nedokázal se pohnout a hlavou mu zněly jen poplašné sirény.
Karin vzala vše do svých rukou. Zavěsila se mu za paži, do široka se usmála a spolu s ním se otočila na zmatenou růžovlásku.
"Sakuro," začala vychloubačně Karin "dovol mi, abych ti představila svého přítele, Sasukeho." Oba dva na sebe mlčky hleděli, ale Sakury pohled byl úplně jiný, než před tím. Viděl v něm hluboké zklamání, velkou bolest a taky zlobu, zatímco on se tvářil provinile a prosil o odpuštění.
"Sasuke" promluvila Karin tentokrát k němu "Tohle je Sakura, moje sestřenice. Dneska slaví své šestnácté narozeniny. Nechceš jí popřát?" vybídla jej, spíše ze slušnosti, než z příbuzenské lásky. Už se chystal využít příležitosti, ale nestihl říct ani slovo.
"To je v pořádku, Karin" narovnala se a nasadila ten nejchladnější výraz, jaký dokázala, "vždyť mě skoro nezná, tak nevím, proč by ho měly zajímat zrovna moje narozeniny." Probodávala ho pohledem "Doufám, že jste si to tady užili" prohlásila s ironií v hlase ještě předtím, než se otočila a odešla.

"Omlouvám se za ní, většinou taková nebývá" hlesla Karin, ale dál se usmívala při pomyšlení na to, jak jí Sasukeho asi musí závidět. Chlapec to však cítil jinak. Cloumal jím vztek a v tu chvíli by nejraději dívku vlastnoručně zaškrtil. Všechno pokazila. Chybělo tak málo a mohlo by to mít šťastný konec…
"Ne Karin, to já se omlouvám." Pronesl chladně
"Za co prosímtě?" Podívala se na něj s očekáváním
"Za to, že jsem tohle neřekl dřív: Mezi náma je konec. DEFINITIVNĚ." Zdůraznil poslední slovo a s ledovým klidem se vydal za Sakurou, nechávajíc rudovlásku zmateně za sebou.
Karin spadla brada a nechala pusu dokořán. Než se nadála, zmizel jí z dohledu.
Nezbylo jí nic, jen oči pro pláč. A plakala dlouho. Ať už byla jakákoliv, milovala ho a tohle si nezasloužila.

***

"Sakuro!" volal teď už zoufale černovlásek. Víc než půl hodiny chodil mezi stromy i mezi zbytkem hostů, ale po dívce jakoby se slehla zem. Zklamaně se opřel o jeden z poloprázdných stolů a přemýšlel, co dál.
Nejdřív chtěl najít Hinatu a zeptat se, jestli náhodou neví, kde by mohla Sakura být, ale bohužel na oslavě už nebyla. Ptal se tedy každého, na koho narazil. Prvních několik odpovědí mu nepomohlo, až na popáté mu nějaká blondýna řekla, že ji viděla vcházet dovnitř domu. Poděkoval jí a vydal se ke vchodovým dveřím. Šel rovnou do jejího pokoje, neobtěžoval se s klepáním a rovnou vzal za kliku, doufajíc, že nebude zamčeno. Dveře se otevíraly a on si s úlevou vydechl, jenomže pak mu došlo, že vůbec netuší, jak to růžovlásce všechno vysvětlí.
Bylo pozdě vrátit své kroky zpět a tak vešel do pokoje. Byl prázdný, což Sasukeho překvapilo a byl by se vrátil, kdyby si nevšiml poodtažených závěsů před balkonovými dveřmi. Přistoupil blíž a nakoukl ven. Sakura, už převlečená ze slavnostních šatů do svetru a kalhot, seděla kousek ode dveří, opírala se o stěnu a sledovala noční oblohu.
Párkrát se nadechl, prošel skleněnými dveřmi ven a namířil si to přímo k dívce. Hned jak si ho všimla, vyskočila na nohy. Měla zarudlé oči od pláče a nestačila si ani osušit slzy z tváří. Ten pohled drásal černovláskovi srdce.
"Sakuro." Oslovil ji a čekal.
"Co tady chceš?" podívala se na něj ledovým pohledem
"Omluvit se a vysvětlit ti to." Odpověděl popravdě
"Není co vysvětlovat" Obešla ho bez sebemenšího náznaku soucitu a nechala jej na balkoně samotného. Neváhal ani na chvíli, následoval ji do pokoje, kde ji spatřil ležet na posteli zády k němu.
"Prosím, nech mě to vysvětlit, není to tak, jak si myslíš." žadonil.
Nejprve ho ignorovala, ale když se stále neměl k odchodu, posadila se na polštář s kamennou tváří. "Tak jak to tady je" hlas se jí třásl, ale nedokázal poznat, jestli zlobou nebo smutkem.
Sedl si tedy na kraj postele a začal hledat vhodná slova. Měl jenom jednu šanci a už to nechtěl pokazit. Mluvila s ním, což bylo dobré znamení, ale nemohl si dovolit další chybu. Zatímco se mu v hlavě skládaly slova a věty do smysluplného celku, těkal pohledem kolem sebe. V tom se mu najednou všechny myšlenky vypařily a pohled mu uvízl na malém předmětu ležícím na zemi u nohy postele. Zpanikařil.
"Sasuke?" vyrušila ho Sakura a on sebou leknutím škubl. Vraždila ho pohledem, s rukama založenýma na prsou. Zvednul se a s úmyslem sebrat onen předmět se blížil k dívce. Nenápadně těkal mezi ní a malou papírovou krabičkou na zemi, ale nejspíš to nebylo tak nenápadné.
"Co to zkoušíš?" divila se růžovláska a chystala se naklonit přes okraj postele, to by jí ale nesměl chlapec strhnout zpět do peřin.
"Sasuke co to děláš!?" naštvaně se snažila z pod něj vykroutit, zatímco on natahoval ruku k zemi. Byl to zoufalý pokus, ale byla to jediná možnost. Sakuře došlo, o co mu jde, strhla mu paži zpět a pokoušela se vymotat z přikrývky. Tentokrát to byla ona, kdo se sápal po neznámém předmětu. Sasuke panikařil, zapojil všechnu svou sílu, vzal dívku do náručí a i přes její protesty a kupodivu silné vzdorování ji položil na druhou stranu postele. Využil příležitosti a skočil po hlavě po krabičce, ale když už ji měl na dosah prstů, ucítil na svých zádech tíhu, tlačící ho k zemi. Růžovláska na něm obkročmo seděla, popadla ho za nataženou ruku a bolestivě mu ji zkroutila za zády.
Sasuke vytřeštil oči jak bolestí, tak překvapením. Nikdy by nic podobného od drobné Sakury nečekal. Slyšel, jak zrychleně oddechuje a pak už jen před sebou viděl, její volnou ruku, natahující se po krabičce. Zoufale přivřel oči a vydal tiché zakňučení. Tohle byl jeho konec. Propásl svou šanci na opravdovou lásku.
V napětí očekával, co přijde. Bolest v rameni mu vystřelovala do celé horní poloviny těla a on ji jen potupně snášel. Pak konečně tlak povolil. Do paže se mu s mravenčením vlévala krev a záda se mu uvolnila. Pomalu a s námahou se zvedl z postele a pohlédl na dívku. V tu ránu si přál, aby ho bývala zmrzačila, a nebo rovnou zabila. Všechno utrpení by bylo lepší, než tohle. Sakury smaragdový pohled ho propaloval skrz na skrz, začal se zalévat slzami a tělo se jí vztekem roztřáslo. Odvrátila se a sklopila zrak k prázdné krabičce kondomů v její ruce.
"Tak proto jsi byl tady" šeptala si spíš sama pro sebe, než k Sasukemu a sevření její ruky ještě zesílilo.
"Sakuro…" opatrně ji oslovil
"Tak proto jsi věděl, kde mám pokoj." Nevnímala ho a dál drtila krabičku, až z ní zbyl jen zmuchlaný kousek papíru.
"Sakuro" zvýšil trochu hlas a leknutím udělal krok zpět, když dívka prudce zvedla hlavu. Čišela z ní čirá zloba, každým kouskem jejího těla prostupoval vztek a v očích jí zaplálo. Ještě v životě z nikoho neměl takový strach, jako právě teď z ní.
Jako blesk vyskočila z postele a než stačil Sasuke mrknout, stála s napřaženou rukou před ním. Stihl jen zavřít oči a pak už ucítil, jak se dívčina pěst sráží s jeho obličejem. Tak velkou ránu ani ve snu nečekal. Omámeně zavrávoral a ucouvl pár kroků od ní. Jenom jeho hrdost ho dokázala udržet na nohou a musel se přemáhat, aby otevřel oči. Když tak udělal, naskytl se mu pohled na rozzuřenou Sakuru, znovu napřahující svou ruku. Přivřel oči zpět a pokorně čekal na další ránu. Když dlouho nepřicházela, zvedl víčka.
Růžovláska stála před ním s rukama spuštěným podél těla, pěsti měla zaťaté a hlavu skloněnou k zemi. Sasuke viděl, jak na koberec pod ní dopadají kapky slz.
Nadechl se, aby něco řekla, ale Sakura zareagovala rychleji. S uplakanýma očima a třesoucím hlasem zakřičela: "Sasuke, běž už pryč! Nech mě být a už mi nechoď na oči!" On však zůstal stát na místě. "Sakra vypadni! A tohle si vem sebou!" hodila po něm zmuchlaný kus papíru, hned potom se zhroutila na kolena a hlasitě se rozvzlykala.
Sasuke mlčky odešel.

***

Bylo pozdě v noci a měsíc se schoval za těžkými mraky. Silnice Konohy byly prázdné, až na černé luxusní auto kličkující ulicemi. Sasuke byl na cestě domů.
Cítil se jako zpráskaný pes. Hnusil se sám sobě a vyčítal si všechno, co ten den pokazil. Musel se přemáhat, aby schoval smutek hluboko do sebe a co bylo nejdůležitější, nesměl brečet. Uchihové přece nebrečí. Jsou silní a pro slzy nemají ve svém životě místo. Zakázal si všechny myšlenky, protože už se nechtěl užírat pocitem viny a hned jak dorazil domů, zaparkoval auto do garáže, vyrazil tmavým domem do svého pokoje, důkladně se přitom vyhýbal všem zrcadlům, aby náhodou nespatřil šrám na svém obličeji a vysíleně padnul do postele. Bylo toho na něj ten den moc. Už nechtěl na nic myslet a tak se jen otočil na bok, aby ho pomlácené rameno tolik nebolelo, zavřel oči a usnul.

Byl to neklidný spánek, plný snů a nočních můr, ze kterých zoufale křičel do noci jméno Sakura, ale nikdo mu neodpovídal. Sténal a kňučel pokaždé, když ve snu dívku ztratil. Někdy od něj odcházela, někdy prostě zmizela a jindy mu zase umírala v náručí, ale on snil dál. Snil, že ji nalezl, ale vždy o ni pak přišel a na konci každého takového snu mu po tváři stekla jedna slza. Tu noc mladý Uchiha poprvé skutečně plakal…

Snad jsem moc nezklamala, protože si upřímě myslím, že první díl se mi povedl víc. Prosím sděltemi své názory, budu ráda za každou pochvalu i kritiku :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ainokio Ainokio | Web | 6. března 2014 v 14:54 | Reagovat

Čekáš kritiku? Tak to tě budu muset zklamat.. Bylo to tak úžasný^^ Sasuke ty draku.. Líbat se Sakurou a stojí mu Sasuke junior :D Sakura takový sadista a Sasuke takový masochista^^ dobře ti tak Karin.. Vážně ji nesnáším :X Dokonalý jako vždy^^ už se těším na další díl:O

2 Aki-chan Aki-chan | Web | 7. března 2014 v 13:03 | Reagovat

to ako vážne chceš kritiku a prosím ťa za čo?Bolo to perfektné ,dokonalé..chudák Sasuke aj keď si to zaslúžil.... Sakura sa mi tiež veľmi páči ,že nie je iba uplakaná ,ale aj bojovná...to ako mu vrazila nemalo chybičky ...dúfam ,že čoskoro pridáš ďalší dielik.

3 thranduil-thranduil thranduil-thranduil | Web | 11. března 2014 v 17:45 | Reagovat

Perfektní! ;)

4 Tarei Tarei | Web | 19. dubna 2014 v 8:55 | Reagovat

musim rct ze vazne krasne.. cekam na dalsi dil :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama