Únor 2016

My own choice 2 (část druhá)

12. února 2016 v 15:52 | Tessie.chan |  Dramione

Ginny se zdráhá a Draco napjatě čeká na její reakci, jako by to byl rozsudek smrti.
Překvapivě to je ale Neville, který prolomí hrobové ticho, zvedne se ze země a s odhodláním pronese jedinou strohou větu: "Já ti věřím."

Blonďák nadzvedne jedno obočí, změří si chlapce pohledem a pak se usměje se stejně strohou odpovědí, "děkuju."

"Já ti ale nevěřím," ozve se Ginny. Navzdory tomu, co říká, je na ní však vidět, že o svých slovech pochybuje. Dracově pozornosti to neujde.

"To jsem čekal," nadzvedne pravý koutek úst. Nebude to tak jednoduché, ale nemůže si dovolit plýtvat časem, musí trochu přitvrdit "Co víc po mě ještě chceš? Udělám všechno, přísahám," přistoupí k ní s pažemi odevzdaně rozpřaženými "stejně už nemám, co ztratit," pokrčí rameny "A nebo mi nechceš věřit jenom z principu? Jsem Malfoy. Všechno co dělám, je přeci vždycky špatně, ne?" Ginny bez hnutí snáší jeho pronikavý pohled a výčitky, "celou dobu tady vykřikuješ, jak bojuješ za správnou věc a snažíš se všechny kolem sebe marně přesvědčit, aby tě následovali do předem prohrané bitvy, ale když se pak konečně objeví blázen, který chce dobrovolně bojovat po vašem boku a kdo vám dokáže skutečně pomoct, nejsi schopná přenést se přes fakt, že jsem to já a radši mě bez výčitek pošleš na smrt. Nebo se snad mýlím?

My own choice 2 (část první)

12. února 2016 v 15:51 | Tessie.chan |  Dramione
Jak jsem slíbila, další díl je tady. Akorát jsem se trochu rozepsala, takže to musím rozdělit na dvě části :D


Nechávajíc všechny emoce za mizejícími dveřmi, opouští Draco komnatu nejvyšší potřeby. Proplétá se chodbami mezi spěchajícími studenty a míří rovnou do sklepení. Společenská místnost je prázdná stejně jako jeho ložnice, za což je víc než vděčný, neboť se mu ani trochu nechce vymýšlet nějaké nesmyslné výmluvy.

Bez otálení přistoupí ke své skříni. Chvíli se v ní přehrabuje, než vyndá černý kožený vak tak akorát velký, aby si jej později mohl hodit přes rameno a bezpečně schovat pod hábit. Z ramínek a přihrádek vytahuje oblečení a jeden kus po druhém postupně mizí ve vaku, dokud nezbyde ve skříni nic, než precizně složená náhradní školní uniforma. Pak si klekne k nohám své postele, načež z pod ní vytáhne masivní zdobenou truhlici. Schránka nemá žádnou petlici ani zámek, dokonce se zdá, že nemá ani žádné víko, jako by byla vyrobena z jediného kusu dřeva, ale ne na dlouho. Draco jednou rukou vytáhne hůlku a druhou položí na vrch truhlice. Zamumlá zaklínadlo a za chvílí ucítí, jak se mu pod rukou vyryté ornamenty dávají do pohybu. Jako hadi se kroutí a kloužou po povrchu, až odhalí škvíru víka a malinkou klíčovou dírku v rohu boční desky. Hůlku Draco odloží na zem, pod límcem košile nahmatá koženou šňůrku, přetáhne jí přes hlavu a chvíli sleduje, jak se na jejím konci houpe malý zlatý klíč a zasune ho na své místo. Několikrát jím otočí, než uslyší tiché cvaknutí, jak zapadne západka na místo. Otevře truhlu a po dlouhé době opět spatří své poklady a tajemství. Není jich moc, v tak velké truhle se pár předmětů zdá, jako nic, ale ve skutečnosti jsou dohromady cennější, než kdyby byla truhla plná galeonů.

Ještě chviličku...

11. února 2016 v 21:39 | Tessie.chan |  Tessie.chan
Jak už napovídá nadpis, za chvíli už budu mít hotové pokračování druhé kapitoly dramione My own choice. Když mi bude přát štěstí, zítra bych to mohla přidat. A když ne, tak to přidám pozítří :D Strašně moc mě to chytlo. Už mám v hlavě promyšléné nejméně dvě další kapitoly a nemůžu se dočkat, až budu mít čas, naťukat to všechno do počítače. S časem to sice vypadá bledě, maturita klepe na dveře a o přijímačkách radši ani nemluvě, ale poslední dva týdny mi dokázaly, že uční a psaní se navzájem nevylučuje :D Já vím, já vím, nikdo si to stejně nečte a je dost možný, že z toho časem dostanu depky, ale teď jsem teprve začala, takže jsem plná energie, nápadů a smělých cílů :D
No nic, jdu pokračovat v psaní :D třeba se hecnu a hodím to sem ještě dneska :D

Povídka pro Ainokio (4. část)

1. února 2016 v 3:17 | Tessie.chan |  Povídky na přání
Je to tu sice mrtvý, ale rozhodla jsem se, jen tak pro svůj dobrý pocit, že trochu napravím ty resty, co jsem si tady stihla nadělat, což znamená, že je to celkem odfláknutý, ale je to dokončený, což je taky důležitý :D


To slovo bylo jako pobídka. Stejně jako on myslel každý den na ni, i ona nyní ze spánku šeptala jeho jméno. Tak krásně znělo v jeho hlavě, srdce se mu rozbušilo jako o závod a na tváři se mu i přes všechnu snahu objevil ruměnec. Jak on tu spící dívku zbožňoval. Představa, že by se měl ještě jediný den jenom schovávat ve stínech a sledovat ji zpovzdálí, nemoci se jí podívat do očí, promluvit na ni a dotýkat se ji, jej ničila. Nepotřeboval už vědět nic jiného. Jméno, které jí vyklouzlo mezi rty, těmi sladkými rty, po nichž tolik toužil, bylo to poslední, na co čekal. Se vším sebezapřením se od dívky vzdálil, tentokrát však naposledy, jak doufal. Překvapivě to nebylo tak těžké, jako jindy. Vidina nového dne a nového začátku pobízela Sasukeho vpřed.