My own choice 3 (první část)

20. června 2016 v 22:30 | Tessie.chan |  Dramione
Omlouvám se za to zdržení, vím, že jsem slibovala, že to bude do konce týdne, ale pardon, pardon, pardón...
No, zase jsem se trochu rozepsala, takže to musim už zas rozdělit na dvě části, což mi fakt štve, ale chtěla jsem to už končně někam posunout (aspoň do toho Doupěte :D ), takže to tak bejt musí. Snad se i tak bude líbit.
A budu moc ráda za každou zpětnou vazbu :) Tak už nebudu zdržovat, užijte si čtení :)



Co mě to sakra napadlo!? Já jsem vážně blbec, nadává si Draco, když se sklání nad umyvadlem v jedné z chlapeckých koupelen. Za všechno může ona! Nebýt té zpropadené holky, mohl jsem teď v klidu večeřet ve Velké síni. Ale ona ne. Musela se nechat chytit a zkomplikovat mi život ještě víc, než už byl, jestli ne mě o něj dočista připravit. Co já teď tady? Sám? podívá se na svůj zoufalý odraz v zrcadle a pohrdavě si odfrkne. Sám. Vždycky jsem byl sám, tak proč by mi to najednou mělo vadit? "K čertu s tebou, Pottere," zašeptá a vzteky sevře okraje umyvadla. Z ničeho nic ses objevil odnikud a všichni tě hned zbožňovali, zatímco mě už od narození jenom z principu zavrhovala více než polovina všech čarodějů a čarodějek. Nikdy jsi nebyl sám. Vždycky jsi měl za sebou někoho, komu na tobě záleželo a kdo tě chránil i za cenu vlastního života. Možná, že právě to je ten rozdíl mezi námi. Ty jsi na oplátku ochoten nasadit vlastní krk pro jejich záchranu, zatímco já… Já se nedokážu podívat smrti do očí. Uvnitř jsem pořád jenom jenom ten ustrašený malý kluk, který neumí nic víc, než utíkat a schovávat se. Cítil, jak v něm roste vztek. Jak to, sakra, děláš, Pottere?! Jak můžeš celý svůj život bojovat a utíkat smrti a být přitom pořád šťastný? Proč to já nedokážu!? Proč nikdy nepřestanu mít strach? Proč jsem pořád jenom srab? "Tak proč?!" zařve a pravá ruka mu bez varování vystřelí proti vlastnímu odrazu. Koupelnou se rozlehne zvuk rozsypávajících se střepů a tiché zanadávání.


"K čertu s tím vším," procedí skrze zuby, když si zmačkne krvácející ránu a do paže mu vystřelí ostrá bolest. Kouzlem zastaví krvácení a omyje si ránu. Nechce plýtvat energií, proto zranění nezacelí úplně, jen jej vyčistí a ováže kapesníkem. Pohled na slunce sklánějící se nad obzorem mu rázem vyžene všechny myšlenky z hlavy. Zhluboka se nadechne, vydechne a přejde k činu. Odkudsi ze svého vaku vyloví onu lahvičku zlatavé tekutiny. Otevře ji a než do sebe hodí její obsah, pomyslí si, jestlipak bude tolik štěstí stačit alespoň na přežití následující hodiny.

Když prochází hlavní branou, neodolá a naposledy se ohlédne k hradu. Hlídači zrovna náhodou právě dnes a právě v tento čas opustili svá místa, pan ředitel pro ně nejspíš měl neodkladnou práci, a tak se Bradavice nikým nerušeně tyčí nad chlapcem v celé své majestátnosti a nádheře. Vysoké věže, vykládaná okna, chrliči, vikýře i všechno ostatní; s tím se musí mlčky rozloučit. Ač nerad, dává sbohem svému druhému domovu, vydávajíc se bez dalšího otálení ke vzdálené osamělé věži. Už z dálky slyší houkání sov a šum jejich křídel, nemusí ani chodit dovnitř, aby ony slyšely jeho také.

Ventus přiletí ke svému pánovi, jakmile ho uslyší volat své jméno. Drobný sýček nejdřív párkrát zakrouží ve vzduchu, vyhlídne si nejbližší větev a posadí se, načež si začne urovnávat peří. Draco mezitím z batohu vytáhne brko a kousek pergamenu, na který rychle načmárá krátký vzkaz, vloží do něj očarovaný galeon a ováže pevně provázkem, aby se náhodou cestou nic neztratilo. Pak pohladí svou sovu po hřbetě a zašeptá, ať letí rovnou do Vydrníku svatého Drába, tam vyhledá dům Weasleyových a zajistí, aby se k nim dopis dostal co nejdřív. Věrný sýček jedinkrát zahouká do nočního klidu, ale víc nevydá ani hlásky. V drápech sevře balíček a rozletí se do tmy, kde chlapci po chvíli zmizí z dohledu. Ocitne se znovu sám uprostřed temnoty, felix felicis však zatím působí, jak má, neboť blonďák, který by jindy v podobné situaci sotva udržel na uzdě splašený dech a bojácné myšlenky, nyní stojí pevně nohama na zemi a pohled na Zapovězený les před ním mu nenahání sebemenší strach. Spolu s Ventusem odletěl i kousek jeho viny. Odčinil tak alespoň část z nemála hříchů, jež za svůj život napáchal. Tímto však čas náprav a vykoupení teprve začíná. A nebo končí? Kdo ví. Nicméně nastává čas, to zjistit, poslední sluneční paprsky totiž zmizely za korunami černých stromů lesa, v jejichž stínech už jistě Pán Zla netrpělivě očekává příchod mladého Draca Malfoye.

Z cesty vedoucí dolů ze svahu je dokonalý výhled na desítky smrtijedů, hlídajících školní pozemky. Většina jich je rozestavěna podél hranice, odkud je možné se bezpečně přemístit, takže na její pokoření chlapec příliš nesází. Musí do lesa, kouzlo tam přestává působit asi jen půl míle od jeho okraje, a tak se za chvíli blonďák potichu proplétá kolem mohutných kmenů a kličkuje mezi kořeny, jak jen rychle se odvažuje. Ačkoliv na Bradavice ještě nepadla tma, v Zapovězeném lese je asi tolik světla, jako jinde v tu nejtemnější noční hodinu. Každou chvíli se odkudsi ozve táhle vytí či šeredné skřeky. Někdy zdaleka, jindy zas jakoby zpoza nejbližšího stromu. Už jde pěknou dobu, dokonce mu začíná svítat naděje, že by se dostal z Bradavic tak snadno, ale ledový hlas, přicházející odkudsi zprava, mu rázem všechnu naději vyžene z hlavy.

"Draco, Draco," uslyší jmenovaný ledový hlas Pána Zla a zarazí se uprostřed kroku. "Copak tě rodiče neučili slušnému chování?" zašeptá, ale přesto se jeho hlas nese široko daleko. Chlapec se napřímí a s odhodlanou tváří se pomalu otočí čelem svému bývalému pánovi. Stojí tam, v celé své zkaženosti se krutě šklebí, zatímco za jeho zády se tyčí sedm smrtijedů, nehybných jako by byli z kamene, "Takhle se plížit mezi stíny, utíkat… a co je hlavní, takhle mne zradit!" zvýší hlas "Být tvým otcem, neváhal bych ani na chvilku a ihned tě potrestal," odmlčí se a pokrčuje opět klidným hlasem "naneštěstí, jsem se za tebe přimluvil. Viď, Luciusi?" zeptá se. Na to jeden ze smrtijedů vystoupí z řady a sundá si masku. Není žádným překvapením, když se objeví protáhlá bledá tvář Dracova otce.

"Jistě, můj pane," pronese strojeně a nepřestává upřeně zírat na vlastního syna.

"Dostaly se ke mně jisté nepříjemné zprávy," ujme se slova opět Voldemort "konkrétně se týkají útoku na mou pevnost v Tormentu. Víš, Draco, kam tím směřuji?" nechává viset otázku ve vzduchu. Když se mu dostane místo odpovědi jen ledový pohled tázaného, pokračuje "Předpokládám tedy, že ano. Potterova malá nečistá mudlovská přítelkyně Grangerová, kterou se podařilo v létě zajmout, podrobit výslechu, jehož ses na můj rozkaz ujmul právě ty, a při napadení pevnosti též popravit spolu s ostatními vězni, což jsi též, nemýlím-li se, dostal za úkol opět ty, se nedávno zázračně zotavila z účinku smrtící kletby a je živá a zdravá pod ochranou rodiny Wesleyových. Musí to být nějaké opravdu mocné kouzlo, které použili, aby ji přivedli zpět, nemyslíš, Draco?" odmlčí se, "A nebo se snad pletu? Možná se to tenkrát přihodilo trochu jinak. Třeba ji tenkrát někdo nechal na živu úmyslně. Co ho k tomu ale asi vedlo? Že by snad náhlá lítost nad tou mudlovskou šmejdkou?"

Nato se v Dracovi cosi vzepře, nikdo totiž nemá právo Ji takhle nazývat, a přemáhaje vší silou nenadálý vztek a touhu zatnout pěsti, nevědomky zaškube prsty pravé ruky. Pohledu Pána Zla však tato maličkost neunikne a s hraným překvapením se zhrozí "Nebo to není lítost, Draco?"

Chlapec ani nemrkne, sám ale moc dobře ví, proč se mu tolik rozbuší srdce pokaždé, když uslyší její jméno.

"Neříkej mi, že ses do ní zamiloval," zasměje se, teď už upřímně a s náležitou hlasitostí, "Vidíš to, Luciusi? Tvůj milovaný syn má slabost pro nečistou kouzelnici. Copak bys tomu řekl?"

"Můj pane," odmlčí se jmenovaný a nenávistně hledí na chlapce, který mu pohled oplácí "vždycky jsem věděl, že je to slaboch. Jeho matka ho vychovávala k obrazu svému, zatímco já usiloval o váš návrat. Byla to chyba. Kdyby byl v mých rukou, nikdy by na zradu ani nepomyslel a sloužil by vám stejně věrně, jako já. Je hanbou celé mé rodiny, proto jsem se ho zřekl ve chvíli, kdy k vám obrátil záda. Už to víc není můj syn." Ve tváři staršího Malfoye není ani stopy po jakémkoliv náznaku citu. Možná kdesi uvnitř jeden kousíček duše pláče pro jediného syna, ale ten zbytek je zaslepený oddaností největšímu černokněžníkovi všech dob. Zato mladší Malfoy svádí nelehký boj o znovunabytí ztraceného odhodlání. Otcova slova jej ranila víc, než by si kdy pomyslel. V posledních letech k němu necítil nic jiného, než výčitky a nenávist, ale byly časy, kdy pro něj byl skutečným, dokonce i milujícím otcem. Byla to ta krásná doba, než se ve čtvrtém ročníku vrátil stín, nesoucí jméno, které se nikdo neodvážil vyslovit. Spolu s návratem Voldemorta se vytratila lidskost z Luciuse Malfoye a zůstala jen bezcitná schránka, plnící příkazy nejvyššího. Draco jej miluje a zároveň nenávidí a ani po tom všem, co si vyslechl, se nemůže přimět vybrat si jen jeden z těch citů, proto je uzavře hluboko v srdci tak, jak to dělává pokaždé a s čistou hlavou a vší zbylou důstojností opět hledí otci do citu zbavených prázdných očí.

"Nebuďme tak ukvapení, Luciusi," ujme se slova už s opět vážným tónem černokněžník, zatímco se potutelně šklebí "občas chybují i ti nejlepší z nás. Tvá rodina je mi věrná dlouho, a ačkoliv to nemívám ve zvyku, jsem ochoten udělat v této situaci výjimku a dát chlapci druhou šanci. Tohle pochybení můžu přejít, pokud ovšem tady Draco přestane vyvádět hlouposti. Tvoje zrada, synu, mne vskutku zarmoutila. Nečekal jsem, že by ses zrovna ty, který moc dobře zná cenu vlastního života a tolik si jej váží, chtěl přidat ke straně, která nemá šanci vyhrát. Sám to dobře víš, nemám pravdu? Nebude to trvat dlouho a celý svět mi padne k nohám. Ty snad nyní vážně chceš zahodit celé ty roky budování svého místa v budoucnosti lepšího svšta a v poslední bitvě skončit jako Potter a všichni ostatní, kteří bojují po jeho boku?" znovu se odmlčí "Dávám ti možnost, vzít zpět svoje rozhodnutí a vrátit se ke mně bez jediného trestu. Stačí k tomu jen maličkost. Jenom si dál hraj na zradu, získej důvěru řádu a najdi mi Pottera. Splníš-li to, zaručím ti věčné místo po svém boku, téměř na vrcholu moci. Rozmysli se moudře, podruhé už podobnou nabídku nezopakuji. Nuže, jak se rozhodneš, synu Luciusův?"

Draco jakoby najednou na všechno kolem zapomněl. Právě dostal nabídku, která se neodmítá. Nabídku na život. Může však věřit slovům Pána Zla, že za své předchozí chování neponese žádnou odpovědnost? Pochybuje, že se jeho slovům dá věřit, ale není v situaci, kdy by měl nějakou jinou možnost, než se opět podvolit anebo zemřít na útěku. Už už se chystá znovu přijmout Voldemorta za svého pána a spolu s ním i bývylou moc a slávu, ale něco zevnitř mu najednou zastaví dech v hrdle. Ať už to je Felix, nebo cokoliv jiného, způsobí to, že se z jeho úst namísto souhlasu ozve jen zřetelně přeslabikovaná a Hermionina nejčastěji používaná mudlovská nadávka: "Naser si."

Než se Pán Zla i všichni přítomní stačí vzpamatovat z nečekané a naprosto nepřípustné urážky černokněžníkovy osoby, blonďák s hůlkou v ruce a zmatený svým vlastním počínáním utíká hlouběji do lesa, co mu síly stačí. Netuší, kde se v něm najednou vzalo tolik odvahy, aby sám zopakoval slova, jež tak často slýchával při výslechu, ale když to vyslovil, pocítil, jak mu vzpomínka na Hermionu dodala sílu, a tak s novou vlnou odhodlání a myšlenkou na možné brzké shledání s dívkou přeskakuje kořeny a čeká, až ucítí, kdy kouzlo zabraňující přenášení přestane působit.

Najednou za sebou uslyší zašustění a než stačí cokoliv udělat, těsně nad prvým uchem mu proletí paprsek světla. Instinktivně trhne hlavou na druhou stranu a uskočí na stranu, ale to už nějaký smrtijed stihne vyslat další kletbu, která ačkoliv jen o kousíček mine svůj cíl, zasáhne kmen jednoho ze stromů, kolem kterého uprchlík před vteřinkou prokličkoval. Výbuch je tak siný, že se třísky dřeva v oblaku prachu rozlétnou do všech směrů. Blonďák se stihne na poslední chvíli otočit a rychle vykouzlit nějaký ochranný štít. Ten však dokáže zabránit jen tomu nejhoršímu, a tak síla výbuchu odmrští chlapce dopředu a drobné ostré třísky mu způsobí několik šrámů a odřenin na obličeji i jinde na těle. Naštěstí smrtijed, který to vše způsobil, nebyl tak rychlý, takže se lesem začne ozývat jeho skučení a nářek, neboť strom vybuchl k němu čelem a jeho úlomky zasáhly kouzelníkovy oči. Draco té chvíle neváhá využít. Přemáhajíc náhlou bolest se zvedne ze země a schová za nejbližší kmen. Z bezpečného úkrytu uvidí smrtijedy, běžící lesem v čele s jeho otcem a následované o něco pomaleji se přibližujícím Pánem Zla. Pak zahlédne zraněného smrtijeda, jenž se nechává ošetřovat jedním ze svých společníků. Neváhá ani chviličku a vyšle kletbu, která zasáhne oba stojící muže, jejichž těla se začnou bezvládně kácet k zemi. Ještě než stačí dopadnout, vybíhá Draco ze své skrýše vstříc hlubině Zapovězeného lesa.

Netrvá to dlouho a další kletby začnou svištět vzduchem. Chlapec se snaží kličkovat mezi stromy a vysílat proti útočníkům vlastní kouzla, ale s jejich převahou moc dlouho odolávat nedokáže.

Z ničeho nic uprostřed kroku ucítí ostrou bolest v levé ruce. Koutkem oka zahlédne, jak rukáv jeho hábitu zachvátily plameny. Nezastavuje, jen zatne zuby a v běhu ze sebe strhne hořící kus oblečení. Jeho ruka je po loket zarudlá a plná nesnesitelně pálících puchýřů, není to ale nic, s čím by si nedokázal poradit, kdyby se mu podařilo vyváznout, a tak nedbaje zranění nepolevuje na tempu, smrtijedi se však navzdory tomu nebezpečně rychle přibližují. Ještě pár všelijak barevných, nepochybně i nebezpečných paprsků světla proletí vzduchem jedním i druhým směrem a Draco se pomalu ale jistě ocitá ve spárech zla.

Nebezpečně blízko za svými zády uslyší zlověstný smích Voldemorta a někde mezi tím i svého otce, který jakoby se s ním naposledy loučil, říká v nenávistí v hlase: "Už nejsi můj syn. Dveře mého domu ti zůstanou na věčnost uzavřeny," a pak jen vysloví kletbu.

Blonďák ještě nikdy necítil tolik boleti, jako právě nyní. Kouzlo jej zasáhne přímo do zad takovou silou, že cítí, jako by se jeho tělo mělo pod tím tlakem roztrhat na miliony kousíčků. Neudrží se a z plných sil vykřikne. Když si uvědomí, že se ocitl ve vzduchu, zpanikaří. Ještě než však stačí cokoliv udělat, ztěžka dopadne na tvrdou zem a několikrát se na ní rychle otočí, než jej prudce zastaví pata mohutného smrku. Ztěžka nabere vzduch do plic, načež se rozkašle a vyplivne trochu krve. Přes všechnu bolest se však rychle vrátí do reality. Jako první si všimne, že je sám. Kouzlo jej muselo odmrštit o pěkný kus dopředu, protože nejbližší smrtijed se teprve míhal kdesi mezi stomy před ním. A hned potom si uvědomí, že působení kouzla proti přenášení pominulo. Už už se chystá přemístit do vesnice k Weasleyovým, ale pak si vzpomene na svého otce a jeho poslední slova. Najednou jej napadne ještě větší šílenost, než ta ráno. Nejenom že zradí Voldemorta a proklouzne jemu, svému otci i dalším šesti smrtijedům mezi prsty, ale ještě vezme Pánovi Zla, co je mu nejdražší.

S potutelným úšklebkem zavře oči a v tu ránu se svět kolem něj začne točit.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 28. června 2016 v 22:29 | Reagovat

Wooow, Draco i Felix se nezdají, super, kapitola, jsem zvědavá a stejně čekám na seriál, tak jdu číst hned dál! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama